Spřízněná duše II.

22. dubna 2017 v 20:58 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
U mě.
Bill ke mně přiskočil a podal mi ruku se slovy "Jsem Bill"
"Já vím" odpověděla jsem s úsměvem. "Já jsem Anna" a podala jsem mu ruku. Ve chvíli, kdy se naše ruce spojily projel mnou zvláštní pocit. Něco jako volání o pomoc. No asi se mi to zdálo. Když se naše ruce rozpojily podala jsem si ruku i s ostatními členy. "Já jsem Tom". Svůdně se usmál. "Anna" úsměv jsem mu oplatila. "Gustav"
"Anna"
"Georg" Vykouzlil úsměv snad nejmilejší ze všech. "Anna" Nemohla jsem si dovolit mu tak krásný úsměv neoplatit. "Tak vítejte." Najednou se všechny dítka rozběhly a nahrnuly se na kluky. Fotografové okamžitě začali fotit. Kluci si udělali pár hezkých snímků s dětmi. Já se usmívala a naplňovalo mě jak jsou šťastní. Najednou jsem si všimla Reginy jak se potácí. "Reg zlato" přiběhla jsem k ní a chytila ji těsně před tím než mohla upadnout. Vzala jsem ji do náruče a odnesla do postele. "Zlatíčko musíš se šetřit ty chemoterapie ti opravdu nedělají dobře." Hezky jsem ji uložila a dala jí pořádně napít. "Mám je ráda nechtěla jsem o ně přijít." Řekla smutně a utřela si slzu, která se jí kutálela po tváři. "Neboj zlatíčko o nic nepřijdeš. Já ti je sem zavolám jo?" Otočila jsem se a zamnou stál Bill. "Nemusíš já jsem tady a klukům to pak vyřídím" řekl něžně a šel si stoupnout k Reg. Regina se usmála. "Musíš být silná holčička, protože já vím, že ty na to máš a já ti fandím stejně tak jako ty fandíš nám" usmál se. "Mám vás moc ráda." Řekla sladce. "To my tebe taky jako každého našeho fanouška, protože bez fanoušků bychom nebyli nic zlatíčko. A abys měla sílu na to bojovat s tou zákeřnou nemocí dám ti jeden z mých náramků pro štěstí souhlasíš?"
"Jooooo." Zakřičela nejvíc jak to šlo. Já se usmála a všechno to sledovala. Nikdy jsem si neuvědomila, jak může být někdo tak skvělý člověk. Bill si sundal jeden ze svých náramků a připl jí ho na ruku. "Tak a od teď, vždycky když budeš cítit, že ti docházejí síly...vzpomeň si na ten náramek a na to jak ti všichni držíme palečky jo?"
"Dáš mi pusu?" Usmála se a udělala na něj psí očíčka. "No jasně že ti jí dám a kam bys jí chtěla?"
"Na líčko." Bill se k ní sklonil, dal jí pusu na líčko a přidal ještě jednu na čelíčko. "Tak já ti půjdu zavolat ostatní" a šel pro zbytek kluků, po kterých taky chtěla pusinky. Všechno jsem to pozorovala. Najednou se zamnou ozvalo: "Je to smutné" já nadskočila šokem, který mi způsobil. "Promiň nechtěl jsem tě vylekat" usmál se Bill. "To je v pořádku" usmála jsem se taky. "Proč je na tom tak zle a ostatní ne?"
"Reg je na tom ze všech nejhůř. Má nejhorší druh rakoviny, rakovinu kostí a tím pádem podstupuje nejnáročnější léčbu." Řekla jsem smutně. "To je mi líto. Je to smutné když si tahle prašivá nemoc vybere tak malé děti."
"Jo bohužel se s tím nedá nic dělat. Jen doufat že léčba zabere." Kluci měli původně s dětmi strávit jen chvíli, ale zůstali tam až do večera. "Jsem ráda, že jste tu zůstali. Udělali jste dětem velkou radost."
"To nestojí za řeč." Rozloučili se a odešli. Já i když jsem měla původně pracovat jen do půl 4. Zůstala jsem do večera taky. Večer jsem se se všema dítkama rozloučila a šla donů, kde jsem se osprchovala a šla jsem spát. Druhý den jsem měla jít do práce až na odpoledne. Vstala jsem zase brzy ráno tak jsem pomalu posnídala. Když jsem dojedla, šla jsem si obléct věci na ven a šla jsem trhat meruňky na koláč, který jsem měla v úmyslu upéct dětem. Vlasy jsem si hodila do culíku, do uší jsem si strčila sluchátka a pustila si Tokio Hotel. Šla jsem do kumbálu pro štafle, které jsem si roztáhla pod stromem, vzala jsem si misku a začala trhat ty krásně voňavé zralé meruňky. Začala jsem si potichoučku zpívat songy, které mi hrály do uší. Nahrála jsem si tam Billův projekt Not Ok. Z těch písniček bylo cítit tolik bolesti, trápení a nepochopení. Tolik jsem se nad těmi slovy zamyslela, že jsem si nevšimla, že vedle mě se začal někdo stěhovat a nosit různý nábytek, krabice a podobné věci. Jeden z těch lidí najednou zakopl o zahradní hadici, zavrávoral a narazil do štaflí na kterých jsem stála čímž narušil mou stabilitu a já ze štaflí spadla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama