Spřízněná duše IV.

23. dubna 2017 v 0:09 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
Zavolala jsem do práce že nemůžu přijít, protože jsem v nemocnici, ale že by mě měli zítra pustit tak bych odpoledne mohla přijít. Celý den jsem se tam nudila. Proč jen mě sakra nenapadlo vzít si sebou nějakou knížku nebo časopis? Kdybych aspoň měla tu blbou mp3 nebo laptop. "Ach jo" povzdechla jsem si když se najednou otevřely dveře a v nich stál doktor. "Pane bože děkuju aspoň na chvilku bude nuda pryč." Doktor se zasmál. Byl to mladý neatestovaný doktůrek. Kdybych stála nepochybuju o tom, že by se mi z jeho úsměvu podlomily kolena. Byl vysoký okolo 180cm měl světlounce hnědě vlasy se zrzavými odstíny a z obličeje se mu tyčil pár tmavě hnědých očí jako hořká čokoláda. Byl velice pohledný a vyzařovala z něj zvláštní energie. Musím přiznat, že se mi opravdu moc líbil. Z přemýšlení mě vytrhl jeho milý hlas. "Jak se cítíte?" Zeptal se mile zvedajíc oči od desek, které svíral v ruce. "Už dobře, ale strašně se tady nudím." Zvedla jsem se do sedu. "No do zítra to tu nějak přečkáte" usmál se. "Mohli bychom si tykat prosím? Přijde mi to takové divné."
"No asi bych neměl.... ale fajn jmenuju se Thomas" vztyčil mým směrem svou dlouhou hubenou ruku. " Já jsem Anna moc mě těší." Věnovala jsem mu jeden ze svých nejkrásnějších úsměvů. "Rentgeny, CT a ultrazvuk vypadají dobře jen v krvi máš nějaké hodnoty vyšší.....něják se mi to nezdá, tak ti sem pošlu sestru, aby ti vzala krev a ještě to nechám prozkoumat. Pro jistotu." Já se usmála. "Asi z tebe bude super doktor."
"Cítím to jako poslání ne jako práci" usmál se. "Kdyby byl každý doktor jako ty." Zasněně jsem na něj koukla. "Už budu muset jít. Za chvilku přijde ta sestra tak ne abys usnula" mrkl na mě. "Neboj tak ahoj a děkuju." Thomas mi ještě mávl a ztratil se za dveřmi. Já si zase lehla a koukala do stropu. Po chviličce přišla sestřička, která mi vzala krev a zase odešla. Zase jsem byla sama. Bylo to opravdu k nevydržení. Po chvilce se otevřely dveře a dovnitř vkoukl Thomas. Já se na něj sladce usmála. "Nespíš?...promiň že tě ruším, ale máš návštěvu."
"Já? A návštěvu? Nespletl ses?" Divila jsem se. "Je sice po návštěvních hodinách, ale trval na tom a určitě jsem se nesplet". Otevřel dveře dokořán a dovnitř vstoupil Bill. "Bille? Co tady…?" Ani jsem to nezvládla doříct jak jsem byla překvapená. "Ahoj říkal jsem si, že se tady asi budeš nudit tak jsem ti něco přinesl."
"Wooow no ty jsi skvělej.... jsi můj zachránce" usmála jsem se. "No v prvé řadě jsem tě zmrzačil" sklopil smutně pohled až mi ho bylo líto. Položila jsem ruku na tu jeho a usmála se. Bill mi podal krásně zabalenou krabičku. "Co je to?" Vůbec mě nenapadalo co by to mohlo být. "Otevři to" usmál se. Začala jsem krabičku rozbalovat. Trvalo mi to docela dlouho. Bylo to pořádně zabalené a zavazané a kde bych asi v nemocnici vzala nůžky že? Když jsem se konečně dostala do krabičky, uviděla jsem v ní ležet nový ipod od Apple a nová značková sluchátka. Nevěřícně jsem na něj koukla "Bille to"
"Šššššššš. To víš že můžeš. Dlužím ti to."
"Hele ta moje byla úplně obyčejná a stará. Tohle vážně nemůžu přijmout."
"Musíš vrátit už se nedá."
"Proč ne?"
"Tak ho otoč." Já vzala iPod do ruky a koukla na zadní stranu. Bylo na ní vyryto: Promiň mi to Ann, mrzí mě to Bill. "Bille tohle si vážně nezasloužím."
"Dlužím ti to a…"
"Nedlužíš mi nic stalo se to omylem. A co?"
"Vždycky....když tě vidím mám pocit jako bych tě znal odjakživa. Nedokážu to vysvětlit, ale mám tak nějak pocit, že k sobě patříme. Nemám na mysli jako pár...ale tak nějak jinak."
"Rzumím ti....vím jak to myslíš. Tak dobře nechám si ji. Děkuju" chytila jsem ho za ruku. "Nahrál jsem ti tam pár svých oblíbených písniček taky pár mých věcí."
"Super" usmála jsem se. "Už budu ale muset jít."
"Škoda... tak ještě jednou děkuju.... tak se asi uvidíme zítra." "Jo budu moc rád. Hezky se vyspi pa." Já mu zamával, do uší si strčila sluchátka a pustila si jeho písničky. Měla jsem z nich smíšené pocity, ale vůbec ne dobré. Cítila jsem z nich Billův smutek a nepochopení. Musela jsem je poslouchat pořád dokola, než jsem odešla do krajiny snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama