Spřízněná duše IX.

23. dubna 2017 v 1:06 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
"Ano. Tomovi jsem to sice ještě neřekl, ale ano. Chodíme spolu. Vlastně před chviličkou odešel."
"Páni. Kdo je to?"
"Můj učitel tance."
"Páni. Tolik ti to přeju" objala jsem ho. "Jsem konečně šťastný a je to jen díky tobě Ann. To tys mi otevřela oči tím jak jsi mě podpořila. Teď je řada na mě. Nech mě Ti pomoct." Já se usmála a dala jsem mu pusu na čelo. Vložila jsem své dlaně do těch jeho. "Ani nevíš jak moc Ty pomáháš mě. Nebýt Tebe, tak nevím co by se stalo." Sklopila jsem hlavu. "To neříkej Ann. A co se týče toho kluka…dej tomu šanci. Máš taky právo na štěstí. Jako každý jiný člověk." Já se usmála. "Děkuju. Mám tě ráda Bille. Jsi skvělý člověk. Tvůj přítel je opravdu šťestnej člověk."
"Taky Tě mám rád a kdybys cokoliv potřebovala neostýchej se na mě obrátit."
"Totéž platí pro Tebe. A co noha?"
"Ještě to trochu bolí, ale už je to lepší. Děkuju za optání." Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel Tom. "Ann?"
"Ahoj řekla jsem rozpačitě." Bill mlčel a sledoval nás. Tom mi věnoval nejsladší úsměv, který uměl. Z jeho úsměvu jsem vevnitř jakoby pookřála. Najednou se u mých nohou zjevilo roztomiloučké maličké stvoření. Byl to malý psík. Anglický buldoček bílé barvy s hnědými fleky. "Ahooj drobečku ...kde ses tady vzal?" Zašišlala jsem na něj sladce a pohladila ho když tolik žadonil o mou pozornost. Bill jej vzal do náručí a vysadil jej na pohovku. "To je náš Pumba. Tak jsi doma broučku. No jo...tatínek je nemocnej podívej" ukázal na dlahu a Pumba ji začal okousávat. "Ne Pumbi...to nesmíš...fuj" Musela jsem se tomu smát. Celé to vypadalo komicky. Po chvilce se mi u nohou zjevil další krasavec. Vypadal jako nějáký druh ohař e bílé barvy s černými fleky. Nebo černý s bílými fleky? To je vlastně jedno. "No ty jsi krasavec" začala jsem se s ním mazlit. Když jsem seděla, nebyl o moc níž než já. Byl opravdu vysoký. "Tohle je Copper" poznamenal Bill a otočil se směrem k Tomovi. "Myslel jsem, že přjedete později. Víš chtěl jsem ti něco…."najednou se zasekl. "Co jsi chtěl?" Zeptal se Tom. "Chtěl by si s tebou promluvit o něčem důležitém." Usmála jsem se na Billa a stiskla mu ruku na znamení důvěry a přání štěstí a síly a toho, že všechno dobře dopadne. Zvedla jsem se z pohovky a odkráčela jsem. Hlavní dveře jsem nechala pootevřené, abych viděla jak to probíhá. Viděla jsem jak si Tom sedá k Billovi a jak spolu kluci mluví. Nebylo slyšet ani slovo. Pak najednou Tom p rudce jakoby naštvaně vstal. Bill na něj provinile hleděl a natahoval se po něm. Po chvilce se Tom znovu posadil a nakonec Billa objal. Já se usmála, potichoučku zavřela dveře a šla domů. Tam jsem si sedla k televizi a pustila si zamilovaný film. Koukala jsem a pak usnula. Zdálo se mi o našich. Jak spolu zažíváme krásné věci a pak mi najednou umírali před očima. Plakala jsem házela sebou a pak se celá spocená vzbudila. Někdo klepal na dveře. Trochu jsem se rozdýchala a šla otevřít. Za dveřmi stál Tom. "Ehm…ahoj... promiň, že to trvalo...spala jsem."
"Ahoj..to nevadí." usmál se "Stalo se něco?" Nervózně jsem si prohrábla vlasy. "To řekni ty mě. Nevypadáš moc v pořádku." "Ha…tak to díky." Zašklebila jsem se. "Ale ne tak jsem to nemyslel. Stalo se něco?"
"To nic jen špatný sen. Co potřebuješ?"
"Můžu dál?" Otevřela jsem dveře na znamení toho, že může vejít. Rozešel se a jeho kroky vedly k pohovce kde se posadil. Zavřela jsem dveře a sedla si vedle něj. Chvíli bylo ticho. "Máte vážně krásné společníky" prolomila jsem ticho a usmála se. "Jo... díky...Ann já…přišel jsem Ti poděkovat. Znovu. Víš to co jsi pro Billa, vlastně pro nás dva udělala. To pro mě moc znamená. Zase jsi nás dala dohromady. Jako bratry. Před nějákou dobou jsme se odcizili a Ty jsi nás vrátila zpátky na tu správnou kolej. Děkuju."
"Tome nemáš za co děkovat. Dělá mi radost když vidím, že je Bill zase šťastný. Netajil Ti to z důvodu, že by Ti nedůvěřoval. Měl strach, že Tě zklame. Určitým způsobem v Tobě vidí svého staršího a velkého bratra. Svůj vzor a bál se, že by Tě zklamal tím, že se zamiloval do kluka když Tobě se líbí dívky."
"Jsem rád, že jsi mu pomohla to překonat. Tohle by nás možná rozdělilo. Bill měl pravdu... když říkal, že jsi jeho spřízněná duše a anděl strážný. A co se týče těch holek …jedna se mi teď líbí až moc."
"Hele nemusíš se mi svěřovat...tohle je jen tvoje věc" usmála jsem se. "Měl jsem na mysli Tebe Ann. Pořád na Tebe musím myslet. Strašně mě přitahuješ. Vůbec tomu nerozumím a začínám z Tebe bláznit." Než jsem stačila něco říct svíral mě v náručí a líbal mě. Rozum mi říkal, abych se nenechala oblbnout. Moc dobře jsem věděla jak to má s holkama, ale něco uvnitř mě křičelo blahem. Jeho doteky byly tak příjemné. Je vidět, že to s holkama umí. Nedokázala jsem se bránit. Strašně dlouho jsem necítila takový zájem a projev náklonnosti. Probudil ve mně obrovský chtíč. Toužila jsem po každém jeho polibku, doteku. Moje ruce bloudily po jeho vypracovaném těle a prozkoumávaly každý jeho kousíček. Kousky na&scaron ;eho oblečení skoro létaly vzduchem. Byla jsem jako v tranzu. Jako bych se úplně přestala ovládat. Chytil mě za ruku a přemístil si ji do rozkroku. "Cítíš to? Tohle se mi stalo pokaždé když jsem Tě viděl." Já se usmála a začala jsem ho dráždit. Toužila jsem po tom, aby se mě zmocnil. Jako by mi četl myšlenky... udělal to po čem jsem tolik toužila. Byl divoký jako neřízená střela. Bylo to nádherné...nepopsatelná rozkoš. Nikdy jsem si ještě tak neužila. Byl to doslova sexuální bůh. Když jsme si užili leželi jsme na sobě a oddechovali. Já si položila hlavu na jeho hrudník a poslouchala se zavřenýma očima tlukot jeho srdce. "Bylo to úžasné." Nedokázala jsem si odpustit poznámku. "Jo to bylo….víš měl jsem hodně holek, ale tohle bylo….nesrovnatelně nejlepší." Já se usmála...možná jsem i trošku zčervenala studem... tulila se k němu a hladila ho po ruce. "Asi bych měl jít. Řekl jsem Billovi že budu za chvilku zpátky. A Ann?... asi bychom neměli Billovi říkat o tom co se mezi námi stalo. Alespoň prozatím."
"Jasně, ale není moc dobré mu něco tajit když jste se teď zase sblížili."
"Ann prosím." Koukl na mě svým psím pohledem. Pod náporem tohohle pohledu byste mu odpustili snad i vraždu. "Fajn, ale měl bys mu to říct." Tom se oblíkl a odešel. Já přemýšlela o tom co se právě stalo. Zbytek dne jsem se jen tak poflakovala. Druhý den jsem hned ráno jela do nemocnice na chemo. Když jsem to měla za sebou bylo odpoledne a cítila jsem se hrozně blbě. Nasedla jsem na autobus a jela domů. Doma jsem si lehla a usnula. Probudila jsem se večer a bylo mi o něco líp. Vzala jsem telefon a volala Billovi. "Ahoj Bille můžu přijít?"
"No jasně stav se. Měl jsem strach když ses celý den neozvala."
"Fajn za chviličku jsem tam." Položila jsem telefon a šla za Billem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama