Spřízněná duše XII.

23. dubna 2017 v 1:14 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
Když jsem se vzbudila všechno mě bolelo. Otevřela jsem oči a s těžkostí se rozhlídla kolem sebe a když jsem viděla, že ležím na Tomovi tak jsem se z něj s leknutím rychlostí blesku zvedla. Tom se začal na pohovce vlnit jako had. Vstala jsem a šla uvařit silnou kávu. Když byla hotová, postavila jsem ji před něj na konferenční stolek. Jen jsem se pousmála nad tím jak sladce vypadá když spí. Šla jsem nahoru a dala si ranní studenou sprchu, abych se probrala. Celé mé tělo se zatřáslo, když bylo zajato studenými provázky vody. Chvíli jsem se cítila skoro jako by mé tělo každou chvíli mělo strnout v křečovité poloze, ale po chviličce jsem se cítila neskutečně uvolněně. Když jsem vypla vodu utřela jsem voňavým hebkým ručníkem každou píď svého hubeného těla. Jak asi budu vypadat po léčbě? Už teď jsem tolik hubená a s tím jak nemám chuť k jídlu za chvíli nebudu ani vidět. Učesala jsem si vlasy a na hřebenu zůstalo o něco víc vlasů než normálně. Co když už je to tou léčbou? Tolik jsem se bála, že si toho všimne Tom. Ach Tom. Znovu jsem se myšlenkami vrátila k tomu mužnému klubíčk u, které se choulí na mé pohovce. Jestlipak už je vzhůru. Natáhla jsem na své svěží tělo volnější tričko, tříčtvrteční kalhoty a spěchala do nemocnice na chemo. Když jsem byla hotová a přijela jsem domů, uviděla jsem jak sedí na pohovce a v ruce svírá hrníček "Dobré ráno" řekla jsem sladce. Když jsem k němu přistoupila blíž uviděla jsem jeho pokřivený obličej. "Asi ti není moc dobře jak tak koukám." Zvedl hlavu a zašklebil se. Najednou se jeho výraz ve tváři prudce změnil. To byl pro mě signál, že je zle. Rychle jsem popadla kyblík, který jsem mu nechala u pohovky kdyby se mu udělalo špatně a strčila mu ho k obličeji. Když začal zvracet chytila jsem mu vlasy, aby si je nepozvracel. " Jen to vyhoď." Pohladila jsem ho po zádech. Z krabičky n a stole jsem vytáhla jeden papírový kapesníček dala kyblík pryč a jemně mu utřela jeho sametové rty, které zdobí lesklý piercing. Jeho rty se zkřivily v jemný úsměv. "Dej si to kafe udělá se ti líp." Pohladila jsem ho jemně po tváři. "Tak o tom silně pochybuju." Natáhl svou dlouhou svaly oplývající ruku, uchopil hrníček, přitiskl k němu své rty a napil se. Když se jeho rty odlepily od hrníčku zašklebil se. Musela jsem se tomu zasmát. "Fuj..chceš mě zabít?" Znovu jsem se zasmála. "Musí tě to probrat.. a za chvíli jdeme ven… musíš na vzduch. Zajdeme se projít." Řekla jsem nekompromisně. "Neeee chceš mě zabít?" Vytřeštil oči. "Ne chci Ti pomoct. Tak šup..dopij kafe a jdeme." Stála jsem vedle něj dokud to kafe nedopil a nepostavil se. "Uvidíš, že se Ti udělá líp." "Tak o tom fakt pochybuju." Já se na něj zašklebila. Čapla jsem ho za ruku a táhla ho do lesa. "Sex v lese?" Zazubil se. "Ježiši myslíš Ty taky na něco jiného? Chci Ti ukázat jedno místo." Jen se na mě zašklebil a dál mě tiše následoval. Šli jsme asi 30 minut. Nikdo ani nepípnul. Když jsme byli kousek před oním místem zastavila jsem se otočila se k němu a usmála se. "Co?" Zeptal se s nechápavým tónem v hlase. Beze slov jsem si rozvázala šátek který jsem měla omotaný kolem ruky, vzala ho do dlaní a pokynutím ruky jsem mu naznačila, aby se otočil. "Neee tohle fakt nesnáším..tohle po mě nechtěj."
"Tome prosím" Zamrkala jsem na něj. Jen si povzdechl a rezignovaně se otočil. Já mu zavázala oči a když se otočil jemně jsem mu přejela dlaní po tváři a věnovala mu jeden sladký polibek. "Za co to bylo?" Zeptal se zmateně. "To jen tak." Musela jsem se usmát když se jeho koutky roztáhly do milého úsměvu. Stoupla jsem si vedle něj a pomalu ho vedla, aby třeba o něco nezakopl a neublížil si. To bych vážně nechtěla. Po chvilce jsme se zastavili. "Připravenej?"
"No jasně." Já mu rozvázala šátek a sledovala jeho ohromení. Byla to středně velká louka s krásně zelenou trávou. Taky tam protíkal potůček s malinkým splávkem. Všude dokola krásné vysoké stromy a ta přenádherná vůně přírody a jemné šumění vody a lesa. "Páni" vzdychl… já se jen usmála. "Jak jsi to tu objevila?" Koukla jsem mu do očí. "Víš…když naši umřeli…nevěděla jsem co mám dělat. Tak jsem prostě utíkala kam mě nohy nesly. A donesly mě sem. Líbí se Ti to tady?" Tom se rozhlídl kolem "Je tu krásné ticho….jemné šumění vody a šustění stromů. Je tu nádherně. Sem chodíš když je Ti smutno?" Jen jsem pokývla hlavou na souhlas. "Co je to támhle?" zeptal se a pokynul rukou směrem k malému stavení ,které se schovávalo mezi stromy. "Uvidíš" usmála jsem se znovu ho vzala za ruku a táhla ho směrem k tomu maličkému stavení. Když jsme tam došli, uviděli jsme ohradu ,kde ladně pobíhali překrásní koně. Přistoupila jsem k nim pomalu a opatrně, aby se mě nelekli a začala je hladit. Po chvilce jsem obrátila svůj zrak na Toma. On jako by mi četl myšlenky. "Hele… nemysli si, že mě na některého z nich dostaneš" zazubila jsem se na něj a udělala psí oči. Ze dveří vyšla starší paní v gumákách a zahradnickém úboru. "Ann…no ahoj. Dlouho sed tady neukázala. Ne, že bych měla radost z toho, že Ti je zle, ale docela jsi mi chyběla." Zasmála se žena. "Ahoj Lynn. Taky t ě moc ráda vidím. Není mi zle..jen jsem se o tuhle nádheru chtěla s někým podělit." Usmála jsem se a otočila se na Toma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama