Spřízněná duše XIII.

23. dubna 2017 v 1:15 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
"Aaaaaa...jsi tu se svým chlapcem" usmála se skoro škodolibě. "No vlastně je to trošku složitější" zasmála jsem se. "Aha...chápu" přidala se ke mě Lynn. "Chcete si určitě zajezdit viď?" Usmála se "Neeeee" vykřikl Tom. "Jasně že jo" usmála jsem se na ni a Toma umlčela. Lynn se zasmála. "Fajn osedlám vám radši Daisy...Lucky by byl pro začátečníka moc divoký ;." Já souhlasila...jenže to by nebyl Tom aby nechtěl ukázat že zvládne i divokého hřebce. "Osedlejte Luckyho. Já to zvládnu." Já se na něj překvapeně koukla. "Neblázni Tome. Doteď jsi ani nechtěl jezdit a najednou se cítíš na nejdivočejšího koně ve stáji?" Tom se na mě zamračil "Neboj se o mě. Já to zvládnu. Nejsem žádné ořezávátko."
"Fajn jak chceš...ale pojedu s tebou a budeš se mě držet"
"No tak s tím nemůžu nesouhlasit" zazubil se. Já šla Lynn pomoct osedlat Luckyho. Stoupla jsem si k němu a koukala mu přímo do těch jeho obrovských černých očí. "Dneska musíš být hodnej Lucky...prosím" pohladila jsem ho po jeho dlouhém černém krku a z kapsy vytáhla jablíčko a dala mu ho. "Chtěla jsem ho sníst...tak si toho važ. Doufám, že jsme domluveni" usmála jsem se a už jsem ho vedla ven ze stáje. Když jsem vyšla ven uviděla jsem Tomův zděšený výraz. Lucky je opravdu veliký a mohutný. "Nerozmyslel sis to?" Ujistila jsem se. "Ani náhodou" odsekl Tom. "Fajn.." začala jsem mu ukazovat kam kterou nohu a ruku dát. Nejdříve jsem mu to předvedla, pak slezla a pomáhala mu na Luckyho nasednout. Zpočátku mu to moc nešlo, ale nakonec se na Luckyho v yškrábal. "Fajn...to by bylo" vyskočila jsem k němu. "Tak a teď se mě pořádně chyť a drž se seč ti budou síly stačit. Nerada bych, aby se ti něco stalo jo?."
"Ty se o mě bojíš?" Vítězoslavně se zazubil a vypadal potěšeně. "No jasně, že se bojím. Je vidět, že jsi ještě nezažil pád z koně." Otočila jsem k němu hlavu a naše pohledy se setkaly. V tu chvíli jsem měla pocit, že nemůžu popadnout dech. Začala jsem vnímat každý jeho dotek a musím přiznat, že jsem úplně zapomněla kde se zrovna nacházím. Naše rty se začaly nebezpečně přibližovat....když v tu chvíli se bůh ví čeho Lucky polekal a vztyčil se na zadní. Já se na poslení chvíli čapla opratí a jako už pokročilý jezdec s trochou štěstí udržela, ale Tom, který nedbal mých rad, aby se mě pořádně držel z Luckyho spadl na zem jako kámen do vody. "Hou hou..."začala jsem Luckyho uklidňovat "Klid Lucky...klid...nic se neděje... š&s caron;ššššš...hodný...hodný...hladila jsem ho po krku." Když se konečně uklidnil seskočila jsem na zem a utíkala k bezvládně ležícímu Tomovi. "Tome jsi v pořádku?" Vyhrkla jsem. Když jsem si všimla ,že na mě nereaguje dostala jsem příšerný strach. "Notak Tomi prosím prober se" pohladila jsem ho po tváři a do očí se mi draly slzy. Co jsem to měla sakra za nápad...proč jsem ho na Luckyho sakra vůbec pouštěla?! "Lynn!!!!" Zavolala jsem s těžkou bezmocí v hlase. Lynn okamžitě vyběhla co se děje. Když viděla Toma ležet na zemi hned se vrátila pro kýbl se studenou vodou. Přiběhla a chtěla ho na Toma celý vylít. "Neeee neblázni" zarazila jsem ji, kýbl ji vzala a jen tak Toma trošku pokropila po obličeji, ale nepomohlo to. Zpanikařila jsem ještě víc. "Lynn zavolej prosím sanitku rychle" řekla jsem celá vyplašená. "Nee sanitku neee...jsem v pohodě" zvedl se jakoby mu nic nebylo. "Ty jsi to jen hrál?" Řekla jsem nevěřícně. Tom jen pokrčil rameny a posadil se a vypadal, že se mou obavou o něj náramně baví. Ve mně se pocit strachu rychle vystřídal s prudkým pocitem zlosti. Ani nevím jak se to stalo, ale ruka mi vystřelila rychlostí blesku a skončila přímo na jeho sladké tváři. Jeho výraz ve tváři se z vysmátého rázem změnil na překvapený. "Ty jsi fakt idiot" Vystřelila jsem na nohy a utíkala k Luckymu. Vyskočila jsem na něj ani nevěděla jak a tryskem odjížděla pryč. "Ann promiň" křičel zamnou. "Aničko!!! Takhle nemůžeš nikam jet jsi rozrušená vrať se!!!" Křičela Lynn. Když jsem zmizela v lese Lynn se zlostně podívala na Toma. "Hráblo ti? Co jsi to tady sakra nacvičoval?!! Jestli se jí něco stane je to tvoje vina jasný?! Měl bys ji jít hledat" Dala mu do ramene ránu pěstí. I když byla už postarší nechovala se tak. Tom se zamnou vydal po stopách, které Lucky zanechal po svém horlivém klusu. Trvalo mu to dlouho, protože po tom pádu přecejen nebyl úplně v pořádku a bolel ho celý člověk. Když došel do cíle, uviděl mě sedět v lese na hromdě kamení u splavu a plakat. Slzy se mi kutálely po tváři jedna za druhou. Cítila jsem se tak všelijak...nevěděla jsem co cítit dříve...jestli zlost z toho jak ze mě udělal blbce, jestli mít strach jestli se mu přecejen něco nestalo i přes to že na mě bezvědomí jen hrál....dokonce jsem sama nemohla uvěřit tom u, že mě to tak vzalo...tolik jsem se o něj bála. "Ann?" Vytrhl mě z přemýšlení Tomův hlas. Neuvěřitelně jsem se ho lekla. "Jdi pryč..nech mě napokoji" udělal pár kroků směrem ke mě .."Neslyšel jsi? Zmiz!" Potáhla jsem a utřela si slzy. "Nechtěl jsem tě naštvat....nenapadlo mě, že bych tě mohl až takhle vyděsit. Promiň mi to prosím." Položil svou ruku na mé rameno. Já ji ze svého ramene shodila a stoupla jsem si. "A co sis jako myslel ty pitomče?!" Zamračila jsem se na něj. "Já vlastně nevím, ale promiň mi to prosím...neplač" chtěl mě chytit za ruku, ale já ucukla, podklouzla mi noha, zavrávorala jsem a spadla do vody. "Ann!" Vykřikl Tom a skočil pro mě a vytáhl mě zpátky na souš. Kašlala jsem a lapala po dechu. " Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě a pohladil mě po zádech. J á se svalila do trávy a vydýchávala ten šok.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama