Spřízněná duše XVIII.

23. dubna 2017 v 2:16 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
Dojeli jsme před nemocnici. "Můžeš jet domů bude to trvat trošku dýl tak pojedu zpátky autobusem" usmála jsem se. "Ani nápad. Počkám na Tebe a dovezu Tě zpátky domů. Musíš jim taky říct co se Ti včera přihodilo. Tohle není jenom tak taková vysoká horečka."
"Tak se aspoň zajeď podívat do města ať nemusíš sedět na chodbě jako pecka" položila jsem ruku na tu jeho která svírala ruční brzdu. "Nene půjdu hezky s Tebou."
"No jak chceš" usmála jsem se ale v duchu jsem jen nadávala. Vystoupili jsme z auta a šli do nemocnice. Posadili jsme se a čekali před ambulancí. Z ambulance vyšel Thomas. "No ne Ann!.. jdeš na.." vystřelila jsem ze sedačky a přerušila ho. "Ano jdu" a objala jsem ho. Tak tohle bylo o fous..."Rád Tě zase vidím"
"Já Tebe taky" usmála jsem se a všimla si, že jeho pohled padl na mračícího se Toma. "Tvůj přítel?" Zeptal se Thomas. "Já...no.." otočila jsem se na Toma a uviděla v jeho pohledu na Thomase cosi jako nenávist. "Jsme přátelé....vlastně tak trochu s výhodami" otočila jsem se zpátky k Thomasovi. "No ale vypadá to, že žárlí."
"To se Ti jen zdá. Tak půjdeme na to?" Usmála jsem se. Rozešli jsme se směrem k místnosti, kde terapie probíhaly. Tom se zvedl ze židle, že půjde s námi. "Vy zůstaňte tady" ozval se Thomas. "Ani náhodo.... půjdu s ní" řekl rozzlobeně Tom a tvářil se snad ještě hůř. "Dovnitř s ní stejně nemůžete." Řekl se zvláštním tónem v hlase Thomas. Přistoupila jsem k Tomovi. "Tommy prosím...počkej tady." Prosebně jsem na něj koukla a jemně mu stiskla předloktí. Tom protočil oči a šel si rezignovaně sednout. Já šla s Thomasem na léčbu. Po dobu co terapie trvala jsme si povídali. "Ten kluk....Ann...to co dělá to není normální chování kamaráda" kouknul na mě. "Víš já vlastně ani nevím jak to mezi námi je" sklopila jsem pohled. "Ann on k Tobě určitě cítí něco víc. Choval se ke mně jako bych byl jeho sok v lásce" zasmál se. "Už jen to jak jsi mě objala. Ten žárlivý nenávistný pohled." Usmál se. "To není možné Thomasi. A kde jsi vůbec byl?" Zavedla jsem řeč jinam. "Byl jsem na školení. Chyběl jsem Ti?" Usmál se. "To víš že jo" chytila jsem za ruku. "Ale ale pane doktore nebalte nám tady pacientky" poznamenala sestřička, která terapii prováděla. Koukla jsem na ni a usmála se. Byla tak krásná a roztomilá. Teda né, že bych byla na holky, ale vypadala jako anděl. "Haha no Ty jsi teda vážně vtipná" zasmál se. "Ann? Tohle je moje sestra Eve. Eve tohle je moje kamarádka Ann. Před pár dny jsem jí diagnostikoval leukémii" smutně na mě koukl. "Hele tu lítost si nech jo?" Zamračila jsem se. Svůj pohled jsem obrátila k Eve a podala jí ruku, do které mi nevpouštěli tu hnusnou látku. "Ann těší mě" usmála jsem se. "Eve jsem ráda, že konečně poznávám nějákou kamarádku svýho trefenýho bratra" zasmála se. Při pohledu na Thomase jsem se musela smát taky. Vypadal jako by mu uletěly včely. "No tak Ti pěkně děkuju Eve." Zasmál se. Celou dobu jsme tam vykecávali a bylo to strašně fajn. Konečně jsem se odreagovala s nějákou fajn holkou. Veškerá tekutina se vstřebala do mých žil. Eve vytáhla jehlu a zalepila malinkou ranku na ruce. "Ann?" Oslovila mě Eve, když jsem opouštěla místnost. "Ano?" Usmála jsem se. "Nechtěla bys někdy někam zajít? Myslím na kávu nebo tak. Pokecat."
"Jasně moc ráda. Můžeme se třeba domluvit až přijdu zase zítra"
"Tak fajn měj se" mávla jsem na ni. "Jo Thomasi? Měla bych na Tebe takovou prosbu....po té terapii...včera jsem dostala vysokou horečku, bylo mi špatně a blouznila jsem. Dá se s tím něco dělat? Víš...Tom o tom neví a já bych to před ním ráda utajila. Nechci ho děsit."
"Tohle ale není nejlepší cesta. Víš, že to nemůžeš tajit věčně."
"Já vím Tommy, ale aspoň prozatím. Prosím."
"Jé...Tommy... To je hezký... No pochopitelně tě nenechám trpět. Teď už jsou prášky, které zastaví i vypadávání vlasů, takže nebudeš potřebovat ani paruku krásko." Usmál se, vzal si recept, opřel se o stůl a začal vypisovat. No musím uznat, že zadek má teda moc pěknej. I když Tom je teda o hodně víc sexy, ale Thomas má taky něco do sebe. Když jsem koukla na Eve usmívala se a bylo jasné, že ví na co myslím. Zrudla jsem jako rajčátko a koukla jsem zpátky na Thomase. Thomas se zvedl od stolu a podal mi recept. Usmál se až přesladce. Nemohla jsem mu úsměv neopětovat. "Tak už pojďme. Tom čeká."
"No jo ten tvůj...." Už jsem se nadechovala pro nějakou poznámku. "No jo promiň... nemůžu ho vystát je tak arogantní a majetnickej."
"Ale ne... není...jen ho musíš víc poznat. Je vážně milej. Celou dobu se o mě staral, když mi bylo špatně."
"Já bych se taky postaral" pohladil mě Thomas po tváři. "Tommy prosím..."
"No jo...tak promiň" pokrčil rameny.
"Pa Eve" usmála jsem se. Eve mávla na pozdrav a my odešli. Thomas mě těsně před Tomem zastavil. "Moc rád jsem Tě viděl" usmál se, vzal mě za ruku a jemně na ni přitiskl své rty. "Hele když s ním teda nechodíš...rád bych Tě pozval na rande. Dej mi prosím šanci." Přiblížil se až nebezpečně blízko. Než jsem stačila odpovědět, už vedle mě stál Tom. "Všechno v pořádku? Můžeme jít zlato?" Nevěřila jsem svým uším. Zlato? Opravdu mi řekl zlato? "Jo v pořádku....Měj se Thomasi" Otočili jsme se a dali se na odchod. Tom mě chytil za ruku a propletl naše prsty. To byl pro mě další šok. Koukla jsem na naše ruce, pak na něj. Věnoval mi krásný úsměv. "Pa krásko" zavolal zamnou Thomas. To byla poslední kapka. Tom pustil moji ruku a rázně se rozešel k Thomasovi. "Hele chlapečku... drž se od ní dál jasný?!" Zařval na něj Tom. Doběhla jsem k němu. "Tommy co blbneš...nech toho." Chytila jsem ho za ruku. Podíval se na mě a jako by pookřál. "Prosím..pojď půjdeme." Thomas se usmíval. "Říkal jsem Ti, že žárlí." Koukla jsem na Thomase a pak zpátky na Toma, který sklopil pohled. "Měj se Ann" řekl Thomas a vrátil se do práce. "Tommy?" chtěla jsem, aby se na mě podíval. "Co se to s Tebou děje? Přece spolu nechodíme. Moc dobře vím jak to máš s holkama a neřekli jsme si, že spolu chodíme. Je to jen o sexu tak co jsi to tady teď předváděl?" Podívala jsem se na něj a viděla jak se snaží ze všech sil vyhnout mému pohledu. "Tommy?" Zopakovala jsem. Konečně se na mě podíval. "Promiň...nevím co to do mě vjelo. Ten týpek se mi prostě nelíbí. Kouká na tebe jako na kus masa."
"Aha...a Ty na mě koukáš jak?" Nadzvedla jsem obočí. "Takhle to neber Ann...já Tě mám rád..."
"V posteli...že jo..." Odfrkla jsem si. "Ann prosím..." Přitáhl si mě blíž. Měl mě prostě v hrsti. Uměl mě dokonale ovládat. "Radši už pojďme...musím ještě do lékárny pro prášky na tu nevolnost a horečky" otočila jsem se a pádila do lékárny. Tam na mě vybalili astronomickou částku. "Ale ne... Tohle si nemůžu dovolit." Najednou k terminálu přiletěla kreditní karta. Krabička pípnutím oznámila zaplacení částky a lékárník mi předal prášky. Otočila jsem se na Toma. "Tome to jsi neměl. Proč jsi to udělal? Nerada jsem někomu něco dlužná" zamračila jsem se na něj. "Přece Tě nenechám trpět." Usmál se sladce. "Až zase začnu pracovat vrátím Ti to"
"To nemusíš. Tak už pojď. Musíš být z těch vyšetření už unavená." Vyšli jsme z nemocnice, nasedli do auta a jeli domů. Celou cestu jsme ani jeden nepromluvili. Koukala jsem ven z okýnka když jsem na své noze ucítila Tomovu ruku. Obrátila jsem svůj pohled k němu. Na tváři mu pohrával krásný úsměv, ale koukal se pořád na cestu. "Promiň mi ten výstup" dodal. Položila jsem svou ruku na tu jeho a prsty jemně přejížděla přes ty jeho. "To nic... vlastně to bylo milé" usmála jsem se. "Takže se na mě nezlobíš?" Krátce mi věnoval svůj pohled. "Nezlobím...ale soustřeď se na řízení." Dorazili jsme před jejich dům a Tom zaparkoval na příjezdové cestě. Vystoupila jsem a podlomila se mi kolena, takže jsem upadla. Tom ke mně hned přiběhl. "Jsi v pořádku Ann?" Zněl jako by se o mě bál. "Jo je mi fajn jen jsem unavená a trochu slabá." Snažila jsem se zvednout, ale točila se mi hlava. "Takhle Tě v žádném případě samotnou doma nenechám. Navíc jsi dneska nic nejedla. Musíš něco sníst." Vzal mě do náruče a odnesl k nim domů a položil mě na gauč. Donesl mi deku, přikryl mě a šel do kuchyně. Mezitím ke mně přiběhl Copper a vyskočil si ke mně na gauč. "Ahoj broučku...kdepak máš brášku co?" Usmála jsem se a začala ho hladit. Copper se ke mně lísal a pak se přetočil na záda a žadonil o škrabkání na bříšku. "Ty jsi ale lumpík" usmála jsem se a začala ho škrabkat. "Co tady zase děláš ty lumpe. Nechej ji odpočinout" položil na stůl talířek a začal se mazlit s Copperem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama