Spřízněná duše XX.

23. dubna 2017 v 2:19 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
"Jo je tady...ale spí...nebylo jí dobře tak jsem ji chtěl mít pod dohledem. Nic se neděje. Buď v klidu." Ve chvíli jeho nepozornosti jsem se s ním překulila tak, abych byla nahoře já. Tom vyvalil oči. Začala jsem se na něm pohybovat. Nemohla jsem tu odmlku vydržet. Nevím co se to se mnou stalo. Najednou mi všechno to nebezpečí, že nás může Bill nachytat připadalo strašně vzrušující. Tom mě chytil za boky a udával tak rychlost a rytmus jakým se mám pohybovat. "Takže jsi v pohodě? Vím, že to co řekl Jess nebylo na místě." Viděla jsem, že Tom není schopný odpovědět. Trošku jsem zpomalila. "Je mi skvěle...jdi už spát" Zuby jsem zaryla do svého spodního rtu, který okamžitě zčervenal a pokračovala jsem v aktu. "Tak fajn...dobrou noc. Mám Tě rád." Začaly se ozývat malé rány při jeho odchodu. Hned potom mě Tom popadl a zase se dostal nahoru. "Co Tě to proboha popadlo? Ty ses snad zbláznila." Zasmál se tiše. "Je Ti jasné, že Tě teď budu muset potrestat?" Rošťácky se usmál. "No jen do toho...ukaž co v Tobě je" nadzvedla jsem levé obočí a skousla si znovu spodní ret. "No jak chceš" zapřel se o ruce a prudce přirazil. Moje rty opustil hlasitý sten. "ššššššššš" zacpal mi pusu rukou, ale byl spokojený s mou reakcí. Sundal mi ruku z pusy, zajal moje rty a pokračoval v tom co započal. Ještě nikdy jsem nepocítila tak obrovskou vášeň a chtíč. Zanedlouho jsme leželi vedle sebe a hluboce oddechovali. "Obávám se, že tohle určitě museli slyšet" zasmála jsem se a přitulila se k němu. "No to asi jo...sakra já Tě úplně zkazil" smál se Tom. Pořád se mi honilo hlavou, že bych mu asi měla říct, co cítím. "Děje se něco kotě?" Usmál se "Ne nic" usmála jsem se a políbila ho. Tom se usmál a pohladil mě po tváři. "Je mi s Tebou moc fajn víš to?" Usmál se a sladce mě políbil. "Mě s Tebou taky Tommy" položila jsem si hlavu na jeho hrudník a usnula. Tom si vzal notebook a začal mazat všechny fotky Rii, které v něm byly. Když byl hotov zavřel laptop a přitulil se ke mně. "Slyšel jsem co jsi mi říkala tam v lese....cítím to samé. Jen musím sebrat trošku odvahy." Usmál se, přitulil se, vlepil mi sladkou pusu na čelo a usnul taky.

Když jsem se ráno vzbudila, nikdo vedle mě nebyl. Na polštáři ležel malý lísteček a krásná rurá růže. Vzala jsem si ji a přičichla. Voněla nádherně. Jako když přichází jaro. Kdepak ji teď ráno asi sháněl? Koukla jsem na lísteček. Stálo tam: "dobré ráno princezno. Je mi líto, že jsem nemohl počkat až se tvoje sladká očka otevřou. Museli jsme s bráchou do studia. Uvidíme se později. Snídaně je nachystaná v kuchyni. Doufám, že ses hezky vyspinkala. Včera to bylo nádherné. Pusu Tom." Bylo to tak sladké. Vstala jsem, oblíkla se a šla do kuchyně. Tam jsem vzala vázu a dala růži do vody. Na talířku pro mě byly nachystané vafle. "Jééé mňam" oblízla jsem se a posnídala. Páni...na tohle bych si vážně dokázala zvyknout. Šla jsem se osprchovat a hodit se do gala. Po chemu mám naplánovanou kávu s Eve. Už se moc těším. Je hrozně milá. Zašla jsem se domů převlíct a pak vyrazila do nemocnice. V nemocnici jsem opět "náhodou" potkala Thomase. "Ahoj krásko" usmál se. "Ahoj Tommy" úsměv jsem mu oplatila. "Jak jsi se dnes vyspala?"
"Skvěle...moc se těším na odpoledne"
"Ajoooo...to rande s Eve"
"Ty jsi trouba" zasmála jsem se a jemně do něj strčila. "Heeey" zasmál se taky. "Tak pojď...Eve už na tebe čeká." Šli jsme do ordinace. "No ahoooooj" přiskočila ke mně hned Eve a objala mě jako by mě neviděla nejméně rok. "Ahoj...jeee to máš takovou radost? Čím jsem si to zasloužila?" Zasmála jsem se. "Tak to je od Tebe hezký....tak jdeme na to ať můžeme na to kafe" zasmála jsem se. Sedla jsem si na ono křeslo. Všimla jsem si jak se na mě Thomas zaujatě kouká. Zčervenala jsem jako jahoda. Nevěděla jsem co tím sleduje. Celou dobu nepromluvil...jen pořád upřeně koukal. Když polední kapka vplula do mé žíly, vytáhla mi Eve jehlu z ruky a jemně zalepila. "Tak hotovo Ann....jen jestli tak 20 minut počkáš než se hodím do gala?" Usmála se něžně. "Jasně počkám s Thomasem na ambulanci" usmála jsem se a šla s Thomasem. Šli jsme na ambulanci, protože mu za chvilku měla začít směna. Hned jak se za námi zavřely dveře doslova se na mě vrhnul. "Ann sakra co to semnou děláš? Nemůžu na Tebe přestat myslet. Nemyslím celé dny na nic jiného než na Tebe." Natiskl mě na stěnu. "Co to děláš?" Nechtěla jsem, aby mě líbal nebo tak něco. "Už to nemůžu vydržet. Šílím z Tebe. Pořád na Tebe myslím...zdá se mi o Tobě...o nás." Pohladil mě po tváři. "Thomasi prosím nedělej to."
"Proč ne? Líbíš se mi a já Tobě taky. Vím to. Všiml jsem si toho. Tak proč ne?"
"Nepopírám, že se mi líbíš, ale nic víc v tom není."
"Je to kvůli němu že jo?...Kvůli tomu..."
"Nedokončuj větu. Neříkej něco co by Tě pak mohlo mrzet"
"Tak je?!" Zvýšil na mě hlas. "Neřvi na mě a ano je. Miluju ho a on miluje mě. Vím to. I když se to neodváží říct."
"Ann nebuď naivní. Ublíž Ti hned jak bude mít možnost. Je to holkař. Neznáš ho."
"Právě, že ho znám jako málo kdo."
"Ann to že s ním spíš neznamená, že ho znáš."
"V tom to není."
"Ann...vykašli se na něj a dej mi prosím šanci" přiblížil se svými rty k těm mým. Najednou se rozrazily dveře. "Doktore máte tu pacienty" řekla sestra a vykuleně koukala na Thomase. Thomas ode mě odskočil. Sestra uhnula ze dveří a tam stál Bill s Tomem. Thomas si povzdechl. "Tak pojďte" Bill a Tom vstoupili. "Ahoj kluci...co vy tady? Myslela jsem že jste ve studiu" usmála jsem se. "Jo, ale Bill potřebuje sundat dlahu a pak zase povalíme zpátky" sladce se usmál Tom. "Sundat to můžu, ale stejně budete muset nosit ortézu a šlapat na to minimálně. Nejlépe vůbec."
"S tím jsem tak nějak počítal" ozval se Bill.
"No dobře" pustil se Thomas do práce. "Tak já už půjdu. Mějte se kluci" usmála jsem se a vyšla z ordinace. Oddechla jsem si. Kluci mě vysvobodili. Po chvilince dorazila Eve. "Můžeme?" Zeptala se sladce. "No jasně čeká se na Tebe" zasmála jsem se. "Tsss" nakrčila nos hlavu zvedla do výšky a na oko se urazila ale hned na to se začala smát. "Kam půjdeme?" Zeptala jsem se. "Znám tady jednu super kavárnu a je to hned tady kousek, ale nejdřív si zajdeme na něco k jídlu co říkáš?"
"No abych řekla pravdu nemám moc hlad, ale zajdeme a třeba si něco malého dám." Usmála jsem se a šly jsme do jedné restaurace. Měli tam vážně skvělý výběr jídel. Dokonce i pro vegetariány a vegany. "Mmm co bych si tak dala?....Co si dáš Ty Eve?"
"Já si dám... pizzu...tu miluju" poskočila si a zatleskala jako dítě. "Ty jsi vážně praštěná zasmála jsem se. "Já si dám palačinku se zmrzlinou....mňam" Objednaly jsme si a šly si sednout ke stolu. "Ty máš teda chutě....nejsi těhotná?" Zeptala se se smíchem Eve. "Hele na tohle se mě už nikdy neptej nesnáším to" zasmála jsem se. "To zaprvé a za druhé při mé léčbě asi těžko"
"No jo..primiň" zatvářila se omluvně. "To nic nějak už jsem se s tím smířila." Usmála jsem se. "No a máš nějakého přítele?" Usmála se Eve. "No někoho mám, ale...není to přítel...je to takové složité" usmála jsem se. "No teeeda povídej honeeem" zasmála se. Musela jsem se pousmát při myšlence na něj a pohrávala si nervózně se solničkou. "Ty jsi zamilovaná" vyjekla Eve nahlas. "Ššššššš...klid prosím Tě" zasmála jsem se. "Jo...asi jo... Je to složité. Víš...spíme spolu..nikdy jsem tak žhavej sex nezažila."
"Uuuuu" zahučela Eve. "Miluju ho...vím, že i on něco cítí, ale jako by nedokázal své city vypustit na povrch. I když dneska... Vytáhla jsem z kabelky lístek a dala ho Eve přecíst. Okamžitě ho začala analyzovat. "hmmm princezno...to znamená, že jsi pro něj důležitá.... chtěl s Tebou ráno ležet no hezký to už něco znamená. Uvidíme se později huuu děkuju za noc...takže perfektní sex. No vida..Tom? Není to můj bratr?" Zasmála se. "Ne Thomas to není" zasmála jsem se. "Škoda moc hezky o Tobě mluví... vlastně o Tobě mluví skoro pořád" usmála se "Vážně?" Usmála jsem se "Jo je to až otravné" smála se. Donesli nám jídlo a já si vychutnávala palačinku. Byla vážně výborná. Musela jsem vypadat jako prase když jsem se tam tak cpala. Eve na tom nebyla o moc líp. Radši nechci vědět co si tam o nás mysleli. Když jsme dojedly, šly jsme do kavárny. "Hele toho krasavce mi někdy musíš ukázat....rozhodně si ho nesmíš nechat uniknout" rozhazovala horlivě rukama a byla otočená směrem dozadu na mě. "Ev..." Ani jsem to nestihla doříct a Eve srazila někoho, kdo vycházel z kavárny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Spřízněná duše?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama