Love & Death I.

2. května 2017 v 14:48 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death



Byla jsem tak nervózní. Pouhých 12 hodin zbývalo do začátku mé kariéry mezi evropskými jezdci autocrossu. Mám strach. Čeká mě spousta skvělých jezdců...spousta skvělých protivníků. Ani nepočítám, že bych se hned na poprvé nejak umístila. To rozhodně ne, ale ani nechci skončit jako poslední. Naštěstí mě zítra čekají jen měřáky (jízda na čas) a jedna rozjížďka, kde už na ostro změřím síly s některými z jezdců divize Super Buggy, což je vlastně nejsilnější a nejrychlejší divize celého autocrossu. V republice jsem v této divizi byla vždycky jedna z nejlepších, ale v Evropě se na to nemůžu spoléhat. Bude tam spousta úžasných zahraničních jezdců. Třeba čech Jakub Kubíček, holanďané Terry Callaghan a Wiley Albers a nebo francouz Thomas Anacleto. Největší strach mám ale z našeho německého jezdce. Jmenuje se Bernd Stubbe a je poslední roky ze všech nejlepší. No snad se to nějak vyvine. Nesmím na to pořád myslet jinak se zblázním. "Co tady strašíš?" Vyhrknul na mě Steve. Obsah skleničky jsem chrstla za sebe přímo na něj. "No ty jsi kus debila" když jsem se otočila, viděla ho celého slitého od mlíka a k tomu ještě ten jeho výraz. Musela jsem se smát. "Ségra co Ti hrabe?" Odfrkl si. Smích mě hned opustil. "Promiň...jsem klubko nervů. Mám pocit, že to nezvládnu." sklopila jsem oči. "Nikdy jsi tak nervózní nebyla. Běž si ještě lehnout. Zatím naložím naše krasavice na kamion a všecko nachystám. Tak běž ať jsi fit." Poslal mě nahoru do pokoje, který jsem měla v patře. Šla jsem, ale už jsem neusla. Měli jsme jet do Seelow, kde se konaly závody, což je asi cca 3 a půl hodiny cesty. Pořád jsem měla pocit, že něco pokazím. Vstala jsem a šla Stevenovi pomoct. "Co tady děláš? Řekl jsem Ti, že máš spát." Zamračil se. "Hele nejsem už malá...a nemůžu usnout." Vyhrkla jasem na něj. "No tak nic. Hlavně se uklidni." Zašel do domu. Po chvilce vyšel a donesl čokoládu. "Na vem si. To je na nervy" podal mi ji. "Dík" uloupla jdem si jeden řádek hořké čokolády, kterou jsem měla nejradši, ale klidnější jsem si nepřipadala. Jakmile bylo vše připraveno k odjezdu, rozklepaná jsem popadla tašku s jídlem a nasedla do auta. Všechno se ve mně sevřelo. Bylo mi špatně...nemohla jsem dýchat. "Jo abych nezapomněl. Jede s námi i Simone. Sedí za námi ve svém autě." Poznamenal Steven. "A to mi jako říkáš jen tak mimochodem?" Vyhrkla jsem na něj a koukla do zpětného zrcátka. Uviděla jsem mávající ženskou siluetu. Seděla na místě spolujezdce. Svůj zrak jsem upřela na místo řidiče, kde seděl muž. "Kdy přijel Gordon?" Zeptala jsem se. Věděla jsem, že Gordon je na služební cestě a má se vrátit až za dlouho. "To není Gordon. Je to jeden na z těch jejich muzikanskejch spratků." Zatnul zuby. "Hele nech toho urážíš tím Simone. Ona nemůže za to jací jsou." Zamračila jsem se na něj. "Taky je nemám ráda, ale tohle neříkej."
"No jo" zamručel, nastartoval a vydal se za kamionem, který řídil náš dlouholetý kamarád John.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Love & Death?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama