Červen 2017

Spřízněná duše XXXV

27. června 2017 v 14:28 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
"Sakra Billy co se stalo?" Vyhrkla jsem na něj. "Přišli si pro něj a Tom se začal chovat jako blázen. Začal jim utíkat. Jako by mu nebyl život milej."
"To jsem viděla, ale proč?...Co mu chtějí přišít?"
"Prej měl údajně někoho znásilnit."
"Cože?!" Vykulila jsem oči. "Co je to za blbost?...Nikdy by nic takového neudělal. Tohle se musí vysvětlit." Šla jsem domů a byla nervní ještě víc než předtím. "Viděl jsi to?... Svět se snad už doopravdy zbláznil."
"Co udělal?"
"Nic neudělal! On by nic neudělal!"
"Hele uklidni se."
"Nejdříve ta kráva takhle zachází s malým bezbranným chlapečkem, s Tomem nás rozdělila a nalhala mu, že je otcem Nicka i když není, a teď Toma zavřou za něco co neudělal."
"A proč Ti na tom tak záleží?"
"No proč asi? Je mi líto toho malého broučka a Tom nemůže sedět za něco co neudělal!"
"Ty ho pořád miluješ Ann! A netvrď mi že ne!" Naštval se Thomas. "V tom to není. Nemůže trpět nevinný. Trpí tím i Bill. A ten malej." Cítila jsem se hrozně. Strašně jsme se pohádali. Dnes v noci jsem spala na gauči. Nemohla jsem spát v jedné posteli s někým kdo mě nechápe.
Druhý den za mnou Thomas přišel dolů. "Ahoj zlato" sedl si ke mně na pohovku. "Ahoj" řekla jsem smutně. "Promiň zlatíčko. Přehnal jsem to... já vím. Odpusť mi prosím." Přitulil se ke mně. "To nic..." Usmála jsem se. Vlepil mi sladkou pusu. "Netrap se zlatíčko. Stejně s tím nic nedokážeme udělat. Ani nevíme z čeho ho obvinili."
"Ze znásilnění" řekla jsem smutně. "Páni...to vážně?"
Koukla jsem na něj smutně. "To je zlé...a proč ten trouba utíkal?"
"Já nevím..."
"Víš jistě že...."
"Ano Thomasi vím to jistě... neudělal by to... nedokázal by nekomu ublížit."
"Tak fajn... věřím Ti...ale stejně s tím nic nezmůžeme."
Dny plynuly jako voda. Několikrát jsem se pokusila Toma navštívit, ale bylo mi řečeno, že mě nechce vidět. Bylo mi z toho smutno. Tom byl ve vazbě už 3 měsíce. Nevypadalo to s ním vůbec dobře. Všechny důkazy ukazovaly na něj. A kdo jiný by ho mohl z takové odpornosti obvinit než úžasná Ria. Díky Billovi jsem se dozvěděla, že je dneska soud tak jsem se přihlásila na poslední chvíli jako svědek. "Ann proč tam chceš jit? Stejně mu nijak nepomůžeš. Jen Tě žalobce shodí."
"Musím to zkusit. Všichni se k němu obrátili zády. Kromě mě a Billa. Miláčku prosím.. buď hodnej manžel a podpoř mě." Začala jsem ho líbat. "Ty víš jak mě přesvědčit viď?" Zasmál se. "Jo to teda vím" políbila jsem ho znovu. "Tak leť zachránit další život ty anděli spásy" usmál se. Dala jsem mu pusu a spěchala za Billem. Dojeli jsme k soudu. Celý proces trval dlouho. Měla jsem přijít na řadu jako poslední. Všechno svědčilo v Riin prospěch. Přišla jsem k pultu a čekala co se bude dít. "Dobrý den" pozdravila jsem a podívala se na Tomův překvapený výraz. Usmála jsem se abych ho povzbudila. "Jste v nějakém vztahu s žalující stranou nebo s obžalovaným?" Zeptala se mě soudkyně. "Jsem ex přítelkyně obžalovaného." Odpověděla jsem s úsměvem. Ujala se mě žalující strana. "Ex přítelkyně...z jakého důvodu jste tady? Jak Vás získal na svou stranu?"
"Tím, že to úžasný člověk. Nikdy by nikomu neublížil."
"Jak si tím můžete být tak jistá?"
"Protože ho znám... chodili jsme spolu."
"A jak dlouho?"
"No... dohromady asi týden."
"Tyden?" Zasmál se žalobce. "Myslíte si, že někoho poznáte za týden?"
"Víte...." Koukla jsem na Toma. "Říká se...že člověk potřebuje jednu minutu na to, aby zjistil, že se mu nějaká osoba líbí, jednu hodinu na to, aby ji správně odhadl, jeden den, aby se do ní zamiloval, ale někdy potřebuje celý život, aby na ni zapomněl. Moc dobře vím jaký je. Nikdy by nedokázal ublížit. Vím to. Navíc. Týden trval náš vztah. Známe se o dost déle."
"Co vám slíbil za tuhle výpověď? Neslíbil vám náhodou společnou budoucnost? Protože jak to tady tak vidím vy ho milujete a vaše výpověď je tím pádem účelová."
"To není pravda. Mám ho ráda to ano...ale už přes rok žiju ve spokojeném vztahu. Takže tohle nepřipadá v úvahu."
"A co bylo důvodem Vašeho rozchdu? Nebyla to náhodou jeho násilnická povaha?"
"Násilnická povaha? Děláte si srandu? Koukněte se na něj... sedí tady jako hromádka neštěstí. A proč? Protože ho tahle žena zničila. A co zapříčinilo rozpad našeho vztahu? To vám mile ráda povím. To je taky práce tady madam." Ukázala jsem na Riu. "Narafičila to na mě moc hezky. Tak abych si myslela, že mě podvedl. Nechala mě abych se zhroutila. Chtěla mě vidět na kolenou. To ona je ta, která by měla stát před soudem jako obžalovaná. A všechno zabila tím že si nechala udělat dítě a nakukala mu, že je jeho. Zhroutil se z toho když zjistil, že opak je pravdou. Vždyť se na něj podívejte. Úplně mu zničila život. Když se s ní rozešel, vyhrožovala mu, že bude pykat. No a je to tady. Odseděl si 3 měsíce ve vazbě, protože tahle manekýnka mu chce zavařit. A když jsme u toho dítěte...to je případ sám pro sebe...a je to případ leda pro sociálku. Tahle blbka se v životě nebude umět postarat o dítě. Měli byste jí ho vzít. Jediný kdo mu dával lásku byl Tom i přes to, že to není jeho biologický otec... vždycky se o něj postará líp než tahle běhna, která se nechala ojet bůh ví kým jen aby získala důkazy proti Tomovi." Než jsem stačila říct něco dalšího vstala Ria ze své židle doběhla ke mně a jednu mi vrazila. Zavrávorala jsem a upadla na zem. Z pusy mi začala téct krev. Otřela jsem si ji. Byla jsem rozhozená z toho co se stalo. Koukla jsem na Toma. Byl pěkně vytočený. Ochranka vyvedla Riu ven. "Chcete ještě něco dodat?" Zeptala se mě soudkyně. "Snad jen, že je Tom dobrý muž a znám ho dost dobře na to abych věděla, že to nemohl udělat. A co se týče její péče o dítě, viděl to i můj přítel takže to klidně dosvědčí. Teď už víte co je ona za člověka a čeho všeho je schopná aby dosáhla svého. Děkuju. To je asi vše."
"Dobře můžete se posadit na lavici svědků. Soud nyní rozhodne." Soudkyně a dva přísedící se odebrali kamsi bokem aby rozhodli o Tomově oudu. Já si sedla vedle Billa. "To je mrcha... bolí to moc?" Vytáhl Bill kapesník a otřel mi krev ze rtu. "Ani ne...jen doufám, že jsem mu pomohla."
"To co jsi říkala bylo moc krásné... víš...ta básnička..."
"Jo.." usmála jsem se a pohlédla na Toma, který ze mě od chvíle co jsem vstoupila do místnosti nespusti oči. Doba, kterou jsme čekali před vynesením rozsudku mi přišla jako věčnost. Modlila jsem se za to aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Po dlouhé době se soudkyně vrátila. "Prosím povstaňte." Vyzvala nás. "Vrchní soud pro stát rozhodl takto. Obžalovaný Tom Kaulitz byl shledán ve věci trestného činu znásilnění...

Život na splátky I

25. června 2017 v 10:28 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Život na splátky

Byl to den jako každý jiný. Ráno jsem vstala a jako každou noc jsem toho moc nenaspala. Čekají mě vědomostní testy kvůli stipendiu na vysoké škole. Jsem tak nervózní. Nemůžu si dovolit selhat, protože pokud to nezvládnu, rodiče nebudou schopni mi školu financovat. Pak ale nevím, co bych dělala, protože vzdělání je pro mě jako budoucí ekonomku velice důležité. Nabídli mi totiž místo v jedné firmě, po dokončení školy, kterou jsem prakticky ještě ani nezačala. Můj bože. Všechna ta čísla a nové informace. Mám v tom hroznej zmatek. Rozhodla jsem se vytáhnout mámu alespoň na nákupy a třeba i nějakou tu dobrotu v cukrárně. Opravdu už jsem se potřebovala odreagovat. Vím, že nejsme zrovna majetní, ale mám něco ušetřeno, tak nějaký ten zákusek a pár kousků oblečení si snad dovolit můžeme. S mamkou jsme si užily skvělý den. Hrozně mi to pomohlo se uvolnit. Na chvíli jsem zapomněla na ten hrozný stres. Při cestě autem domů jsem se rozhlížela po okolí. Dneska je opravdu krásně. Podél cesty jsem jsem zahlédla pobíhat pejska. Lítal jako divočák. Najednou ale vběhl pod kola auta, které jelo bezprostředně před námi. "Nééé!" Zakřičela jsem až se máma lekla a strhla volant. Řidič auta nezastavil a pejsek ležel nehnutě uprostřed silnice. "Mami zastav!" Křičela jsem. Byla jsem úplně nepříčetná. Máma prudce zabrzdila. Vyběhla jsem z auta a doběhla k tomu chudáčkovi. Žije. Oddechla jsem si. S mámou jsme ho naložily do auta a rychle vyjely směr veterinární klinika. Ten chudáček těžce dýchal, třásl se a hodně krvácel. "Bude to dobrý. Vydrž drobečku." No on to drobeček zrovna moc nebyl. Byl veliký až až. Dojely jsme na veterinu a rychle jej odnesly do ordinace. Doktor nám ale po jeho vyšetření neřekl nic uspokojivého a doporučil nám pejska uspat, abychom mu zkrátily utrpení. Prý by pro něj operace nemusela dopadnout dobře a navíc by stála 10000 dolarů. Máma měla rozhodnuto hned. "Tolik peněz nemáme zlatíčko." Povzdechla si. "Nikdy!! Pokud Vám nevadí, že Vám zaplatím 2000 a zbytek Vám budu splácet, tak ho okamžitě vemte na sál a zachraňte mu život!" Panikařila jsem. Nemohla jsem dopustit, aby pejsek, který před nějakou chvílí tak radostně a plný života běhal, byl teď jen kvůli tomu, že jsme na mizině utracen. "Ale zlato....ty peníze máš na školu. Co když Ti to stipendium nevyjde?" Plašila máma. "Tohle teď řešit nebudu. Ten pejsek potřebuje, abychom mu teď zachránily život proboha!" Vím, že jsem na ni byla zlá, ale nemohla jsem dopustit, aby zbytečně přišel o život. Doktor byl velice ochotný a na splátky přistoupil. Neprodleně vzal toho chudáčka na sál. Místo něj do ordinace přišel jiný veterinář a nás poslal domů s instrukcemi, abychom si pro něj přišly následující den. Máma mě byla nucena odtáhnout domů skoro násilím. Pejsek sice nepatřil mě, ale tohle už jsem jednou zažila. S mým vlastním pejskem, který během mé nepřítomnosti umřel. Celé se mi to zase vybavilo. Přestože se mámě jako zázrakem podařilo mě dostat domů, celou noc jsem nezamhouřila oka. Celou noc jsem myslela na toho chudáčka, jehož život málem ukončil neznámý řidič, který následně bezohledně ujel, aniž by tomu němému bezmocnému stvoření pomohl. Druhý den jsem se s mámou hned ráno vydala na kliniku, kde už jsem byla doktorem očekávána. Když jsem vešla, mrštila jsem na něj hned svůj důvěřivý a nedočkavý pohled. Tolik jsem toužila slyšet, že ta němá tvářička operaci zvládla a bude v pořádku. "Udělali jsme co bylo v našich silách." Můj bože. Ten drobeček to nezvládl. Okamžitě se mě zmocnila panika a do očí se mi nahrnuly slzy. "Nee neee...neplačte. Operaci přežil. I když ještě není jisté jestli to zvládne. Teď už je to jen na něm. Na kontroly se domluvíme. Dnes Vám ho už dáme domů, ale zítra se s ním budete muset dostavit na kontrolu a převaz. Co bude dál, to se teprve uvidí." Usmál se doktor. "Pane bože děkuju!" Usmála jsem se a utřela si slzy. Našeho nového kamaráda, možná budoucího člena rodiny jsme si s mámou odvezly k nám domů. Seděla jsem u něj půl dne když mi začal zvonit telefon.

Spřízněná duše XXXIV

21. června 2017 v 17:41 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
U Ann
Po 14 dnech jsme se vrátili z cesty. Doma jsme neměli nic k jídlu, tak jsme se rozhodli jít nakoupit. Nakoupili jsme plnej košík jako by nás mělo být doma 20. Rozpršelo se. Vyšli jsme ven. "Jeee zlato zapomněl jsem na dobroty. Počkej tu na mě chviličku." Zasmál se a zaběhl si zpátky. Uslyšela jsem dětský pláč a uviděla jak na malé miminko v takové té přenosné postýlce, která byla položena v nákupním košíku vesele prší. Nechala jsem svůj vozík vozíkem, popadla postýlku a donesla pod stříšku. Vytáhla ho z toho vajíčka a kapesníky ho začala osoušet. "Notak broučku neplakej...bude to dobrý." Po chviličce utěšování přestal plakat. Bezohlednost kolemjdoucích lidí a hlavně té matky mě opravdu děsí. Vyslíkla jsem ho z těch mokrých věcí a zabalila do mého huňatého teplého ale hlavně suchého svetru. "Tak broučku...už je to dobrý..." Ponechtala jsem ho pod krčkem. Roztomile se zakřenil. Začala jsem pozorovat to vajíčko, ve kterém ležel. Najednou se ke mně přiřítila hysterická matka a začala ječet co dělám s jejím dítětem. Koukla jsem na ni a málem mě trefilo. "Že mě to překvapuje, že je to Tvoje práce. Jsi úplně blbá nebo co? Nechat takového mrňouska na dešti! Kde je Tom?" Zaječela jsem na Riu. "Není tu a nesahej na něj." Vytrhla mi Nicka z náruče a odstrčila mě. "Tak to by se o tom asi měl dozvědět co děláš s jeho prckem."
"Co se tu děje?" Zeptal se Thomas který zrovna přišel. "Tomovi do toho nic není!"
"Jakto že ne?!"
"Není jeho táta!" Zaječela na mě. "Co?"
"Slyšíš dobře ty huso..." Ztuhla jsem a ani nepípla. Ria si vzala malého. Zacházela s ním jako s kusem hadru. Koukla jsem na Thomase. Ten jen pokrčil rameny. "Jo a mimochodem... hloupější husu než jsi ty jsem v životě neviděla. Krásně jsi mi to sežrala." Modlila jsem se, aby neřekla to co jsem tušila. "Nikdy Tě nepodvedl. Ten chudáček se zamiloval...buuu a Ty jsi ho tak nehezky odkopla" zasmála se. Mít u sebe zbraň asi bych ji zastřelila. Popadl mě hrozný vztek a chtěla jsem se na ni vrhnout. Jenže Thomas mě pevně držel. "Ann neblázni drží to dítě. Kašli na ni jen Tě provokuje." Uklidnila jsem se a nechala ji odejít. To je ale svině. Vztekala jsem se. Celou cestu domů jsem ani nepromluvila. Popadla jsem svou zbraň a jela na střelnici. Musela jsem to ze sebe vybít. Když jsem byla dostatečně klidná schovala jsem zbraň a jela zpátky domů. Když jsem dorazila před dům moje hlava nepobírala, co jsem viděla.
U Toma
Seděl jsem v pokoji a koukal z okna. Viděl jsem, že se Ann a Thomasem vrátili. Nevím kde byli, ale Ann vypadala naštvaně. Možná se pohádali. Vypadala vážně rozhozeně. Každý den nesním o ničem jiném než o tom jak ji zase svírám v náričí...jak ji líbám na její sametové rty. Úplně je cítím na těch svých. Přejel jsem si přes ně a nad tou vzpomínkou se usmál. Začal jsem si jen tak brnkat na kytaru In Your Shadow. Vzpomínám si na ten den jak ji Bill shodil ze žebříku. Musel jsem se tomu zasmát. "Rád vidím, že se zase směješ" promluvil za mnou Bill. "Jo jen...na něco jsem si vzpomněl."
"Na co? Zeptal se Bill. "Jak jsi Ann shodil z toho žebříku...a jak se mi vyzvracela na boty." Zasmál jsem se znovu. "Jo...to byl hrůznej den...měl jsem fakt strach...a ty boty byly úplně nové" zasmál se taky. "Jo" povzdechl jsem. "Pořád na ni myslíš co?" Pohladil mě po zádech. "Jo...skoro pořád...od té dobby co vím celou pravdu, na ni nemyslím jen když zrovna přemýšlím jak se asi má Nick. Chybí mi. Vím, že to není můj biologický syn, ale...byl jsem mu nějaký ten pátek tátou tak je to myslím pochopitelné."
"To víš že je." Usmál se.
"Myslíš, že mám u Ann ještě nějakou šanci? Alespoň malinkou?"
"Upřímně?... měl bys na ni radši zapomenout Tommy. Jen se zbytečně trápíš." Znovu jsem si začal brnkat, když se ozval zvonek. "Dojdu tam" řekl Bill a šel otevřít. "Tommy pojd prosím dolů!" Zavolal na mě. Odložil jsem kytaru a šel dolů. Mezi dveřmi stáli dva policisté. "Co se děje?"
"Tom Kaulitz?" Zeptal se jeden z nich. "Ano to jsem já" přikývl jsem. "Půjdete s námi jste zadržen"
"Cože?...a co jsem měl jako udělat?" Nechápal jsem co po mě chtějí. "Jste obviněn ze znásilnění. "Cože? To nemyslíte vážně!" Vyjekl jsem. "Půjdete dobrovolně nebo si pro Vás máme dojít?" Přitvrdil druhý. "No tak to si dojděte....nic jsem neudělal."
"Na nic jsme se Vás neptali" rozběhli se za mnou, ale já začal utíkat. Neměl jsem v plánu nechat se zatknout za něco co jsem neudělal a ani nevím koho jsem to měl jako znásilnit. "Tome prosím jdi s nimi všechno se vysvětlí. Vím, že jsi to neudělal." Vyběhl jsem ven, ale jeden z nich mě doběhl, podrazil mi nohy a klekl si na mě. Dal mi surově ruce za záda a spoutal mě. "Au... pusťte mě...nic jsem neudělal." Zvedl jsem hlavu a před sebou uviděl Ann jak stojí kousek ode mě a vsechno to dění pozoruje.
U Ann
Tom vyběhl z domu a za ním dva policisti. Jeden ho brutálně srazil k zemi, klekl si na něj a spoutal ho. Tom zvedl pohled a podíval se na mě. Viděla jsem jak ukrutně ho to bolí. Rozběhla jsem se k nim. "Co to děláte?! Ubližujete mu."
"Neměl se bránit při zatýkání." Odfrkl na mě policista a škubnul s Tomem, aby se postavil. "Co se stalo?"
"Ann jdi domů" zavrčel na mě Tom. "Takhle se k dámě chovat nebudeš ty prasáku." Nadal mu policista a podkopl mu nohy a strčil do něj tak, že spadl a udeřil se do hlavy. "Tommy..." Vykřikla jsem a klekla si k němu. "Přestaňte mu ubližovat prosím" pomohla jsem mu alespoň na kolena. "Ann prosím jdi domů... nechci abys tohohle byla svědkem." Sklopil hlavu. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní a jemně ji nadzvedla tak, aby byl nucen podívat se mi do očí. Pořád se snažil pohledem uhýbat. "Nenechám je, aby Ti ubližovali." Pohladila jsem ho po tváři a usmála se. "Nikdy nepochopím proč holky letí na tyhle sviňáky." Žavrčel jeden z nich. "Všechno bude dobrý. Vysvětlí se to... věř mi." Zdůraznila jsem poslední dvě slova. Pořád jsem držela dlaně na jeho tváři. Konečně se na mě podíval. Musel tolik trpět. Po tak dlouhé době se naše pohledy na okamžik střetly.
"Tak dost" zaječel policajt zvedl Toma, narval ho do auta a odjeli. Běžela jsem k Billovi, který se mezitím mezi dveřmi složil.

Spřízněná duše XXXIII

14. června 2017 v 13:19 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Spřízněná Duše
U Billa
Přišli jsme s Jessem k Ann. Zazvonil jsem a otevřela ta roztomilá o soba, se kterou jsem se před několika měsíci srazil ve dveřích kavárny. Byla roztomilá jako vždycky. "Jeee kásná dáma....Eve že?" Usmál jsem se. Roztomile kývla. Po Jessově otázce kde máme nevěstu se Ann objevila na schodech. Páni byla tak nádhetná. Strašně jí to slušelo. Škoda jen, že si bere Thomase a ne bráchu. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že dělá největší chybu svého života. "Páni... vypadáš nádherně." Vypadlo ze mě. Zasmála se. Vypadala jako opravdová princezna. "Taky vypadáte hezky" usmála se. Když došla až ke mně nabídl jsem jí rámě. "Můžeme?" Usmál jsem se. Jen kývla a rámě přijala. Dovedl jsem ji k tomu překrásně nazdobenému Volkswagenu a pomohl jí se s těmi obrovskými šaty posadit. Zavřel jsem za ní dveře a nechal ji s Eve odjet. Když jsem nasedal do svého auta vyšel z domu Tom. Nesl prcka do auta a za ním vyšla Ria. "Kam se chystáte tak vymódění?" Zasmál se. "Ale...nikam... užijte si výlet jo? Uvidíme se za týden."
"A vy si užijte to.... nic" zasmál se a začal mrňouska zabezpečovat v aute. "Tak čau" nasedl jsem a radši rychle odjel. "Proč jsi mu to neřekl?" Vyjel po mě Jess. "Nemohl jsem...je konečně šťastnej a já mu to nechci pokazit. Tohle by ho zdrtilo. Je šťastnej tak jak je."
"Z toho budou ještě problémy."
"Řeknu mu to až se s Riou vrátí."
"Jen aby nebylo pozdě."
Dojeli jsme ke kostelu. Měl jsem pocit, že bych to auto pro každý případ měl nechat nachystané. Tak jsem ho tam prostě nechal. Nejprve šla Eve se svědkem od Thomase. Teď už všichni čekali jen na Ann. Když jsme vstoupili kostelem se rozeznělo sborové ach. Když jsem ji vedl uličkou byly slyšet jen samé lichotky. Dovedl jsem ji až k oltáři a předal ji Thomasovi. Pořád jsem měl divnej pocit. "Buďte spolu šťastní" usmál jsem se a sedl si k ostatním. Celý obřad probíhal bez komplikací. Jenže když došlo na to kdy Ann měla říct ano zasekla se. Nemohl jsem uvěřit. Opravdu váhala. Rozhlídla se po kostele jako by někoho hledala nebo čekala na zázrak. Podívala se na mě. Byl jsem připraven ji popadnout a utéct pryč. Mizíme? Naznačil jsem jí.
U Ann
Bill se mě náznakem zeptal jestli jsem si to rozmyslela. Jen jsem se usmála a otočila hlavu zpět k oddávajícímu. "Ano beru" prohlásila jsem a usmála se na Thomase. "Bože Ann...tolik jsi mě vyděsila...myslel jsem, že mi utečeš!!" Zasmála jsem se. "Promiň." Pak už to šlo ráz na ráz. Vyměnili jsme si prstýnky a první novomanželský polibek. "Miluju Tě" zašeptala jsem. "Já Tebe" odpověděl. Přijímali jsme přání od gratulantů. Bill s Jessem zůstali až na konci. Kluci moji objala jsem je oba najednou. "Jsem tak šťastná, že jste tu mohli být."
"To my jsme poctěni, že jsi chtěla abychom tu byli" usmál se Bill. "Přeju hodně štěstí. Hlavně buďte šťastní."
"Tak se uvidíme za chvilku na hostině jo?" Usmála jsem se a pohladila Billa po tváři. Usmíval se, ale připadalo mi jako by ho něco trápilo. Jen kývl a dali se na odchod k autu. "Vážně jsem myslel že mi utečeš" zasmál se Thomas. "Promiň... potřebovala jsem jen trochu kuráže." Usmála jsem se. "No tak ještě že tady byl Bill." Usmál se taky. "Jo...moc to pro mě znamená. Je moje jediná rodina." Pookřála jsem. "Tak pojď...pojedeme ať na nás nečekají." Vyšli jsme z kostela a všichni na nás házeli rýži. Bylo to vtipné. Nasedli jsme do auta a jeli na místo, kde se měla konat hostina. Všichni jeli v dlouhé koloně za námi. Dojeli jsme na místo a všichni se najedli. Na řadě byl první tanec novomanželů. Vyšli jsme na parket a začali tancovat. Bylo to tak romantické. Jako z nějakého filmu. V Půli tance si pro mě přišel Noah, Thomasův kamarád a pro něj taky nějaká slečna. Vsichni se vystřídali a Bill s Eve zůstali až na konec. "To nejlepší na konec?" Usmála jsem se. "Jak jinak?" Zasmál se Bill. Začala hrát píseň, kterou jsem věky neslyšela. Vlastně jsem se jí spíše obloukem vyhýbala. Ano správně. "Thinkin Out Loud." Chvíli jsme tančili a dařilo se mi myšlenky na minulost v rámci možností potlačit, ale pak mě Bill roztočil stejným způsobem jako tu noc Tom. Okamžitě se mi vybavily všechny vzpomínky. Sevřelo se mi hrdlo. "Ann...je Ti dobře?"
"Jo...jo...to nic" Usmála jsem se a tancovali jsme dokud píseň neskončila. "Omluvte mě musím si odskočit." Zbaběle jsem utekla na toalety a tam se složila jako domeček z karet. Eve si asi mého rozpoložení všimla a přiběhla za mnou. "Ann...jsi v pořádku?" Klekla si ke mně. "Ne... nejsem Eve... všechno se to vrátilo... všechny vzpomínky." Zavzlykala jsem. "Ann klid... viděla jsem co se stalo broučku. Vím o co tady běží."
"Ann Ty ho pořád miluješ."
"Ne...ne...miluju Thomase. Proč bych si ho jinak brala?"
"Váhala jsi... viděla jsem to. Vím že Thomase miluješ...ale Toma ještě pořád miluješ taky."
"Ale ja už nechci...Eve... já nechci... má dítě a Riu..." Neříkala nic a jen mě pevně objala. Utěšovala mě dokud jsem se necítila líp. "No Ty vypadáš" zasmála se Eve. Pousmála jsem se. Eve zašla pro kosmetiku a upravila mě. "Děkuju...jsi skvělá."
"Pro Tebe všechno baby" usmála se. Spolu jsme se vratily k ostatním. Bill ke mně hned přispěchal. "Jak Ti je? Udělalo se Ti zase zle?" Staral se. "Jen trošku. Už je mi fajn. Neměj strach" usmála jsem se. Zbytek dne jsme si pořádně užili. Když se hosté rozutekli odjeli jsme s Thomasem na 14 dní na svatební cestu na Maledivy.
U Billa
Ann s Thomasem odjeli na svatební cestu a já s Jessem jsme se vrátili domů. O týden pozdeji přijeli Tom a Ria. Hádali se jako dva psi a Nick plakal. "Co se děje? Proč se hádate?" Zeptal jsem se. "Nepleť se do toho" zakřičela na mě Ria. Vzal jsem malého a začal si s ním hrát aby se uklidnil. "Ty jsi taková svině...všechno jsi zničila!!! Sbal se a vypadni."
"To myslíš vážně?!" Vyhrkla na Toma Ria. Nevěděl jsem o co se jedná. Vytrhla mi Nicka z rukou, vrazila ho do sedačky a hrnula se ke dveřím. "Budeš litovat ty hajzle. Ještě se budeš divit." Práskla dveřmi a odešla. "Co se sakra stalo?" Nechápal jsem. "Ona mi lhala věřil bys tomu? Celou dobu mě tahala za nos. Nick není můj. Nechala mě se do něj zamilovat a teď jsem zjistil že není můj." Rozplakal se. "Jak jsi na to přišel?" Bylo mi ho tak líto. Opravdu prcka miloval. "Nachytal jsem ji při telefonátu s pravým otcem." Zavzlykal a celý se třásl. "Bráško..to je mi líto." Objal jsem ho a utěšoval. "Zničila všechny moje šance u Ann. Já ji tak nenávidím!!" Ne... teď mu o Ann říct nemůžu. Jen jsem ho objímal a poslouchal jeho trápení a vzlyky.

Love & Death XLIV

14. června 2017 v 13:17 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death

Musela jsem se pousmát. Měl pravdu. "Odkdy jsi takovej moudrej?" Zasmála jsem se. Steven se zasmál taky. "To s Tebou dělá Drew že jo?...Jsi zamilovanej až po uši!" Zasmála jsem se. "Vždyť Ty taky! Miluju Tě...Oooooch... chybíš mi paaaaaaaa. Muck muck muck" začal mlaskat jako že dává pusy. Ty zmetku začala jsem se smát a vrhla se na něj. Začali jsme se prát. Bylo to jako za starých časů, kdy jsme byli malí a neměli jsme žádné starosti. Do pokoje vešla Drew a odkašlala si. Přestali jsme se prát. "Je...ahoj.." zasmála jsem se. "Hned vypadnu." Usmála jsem se. "Neee...jdeme se koukat na film. Pojď s námi." Přesvědčoval mě Steven. Nakonec jsem šla, protože jsem vlastně neměla nic v plánu když byl Bill pryč. Nedělalo mi moc dobře, že jim dělám křena, ale alespoň jsem se necítila tak sama.
Bill se nevrátil ani během následujících dvou týdnů. Ani nevolal. Psal už jen SMSky. Byly pořád stejné. Promiň dnes nepřijedu, je mi smutno, těším se na Tebe, vynahradím Ti to apod. Bylo v podvečer prvního závodu sezóny, která začínala v Německu a já byla jak nervózní ze závodu, tak přešlá z toho, že se Bill ještě nevrátil. Celou dobu mi sliboval, že něž bude první závod, bude dávno doma. Útěchou mi bylo to, že se mi Steven pořád věnoval i přesto, že to bylo Drew proti srsti. Bylo mi nepříjemné stát mezi nimi, protože Drew to očividně vadilo a nijak se tím netajila. Steven uspořádal grilovačku abychom se všichni před závody odreagovali. Nechtěla jsem tam být. Nechtěla jsem s nikým muvit. Chtěla jsem být prostě sama. Seděla jsem na zahradní židličce s nohami přitaženými k sobě a koleny pod bradou. Steven mě poprosil jestli bych nenakrájela zeleninu a nedonesla ji. S radostí jsem se zvedla a byla ráda, že alespoň chvilku můžu být sama. Vytáhla jsem zeleninu z lednice, umyla ji a pustila se do krájení. Uslyšela jsem za sebou klapání podpatků. "Jdeš mi pomoct?" Usmála jsem se na Drew, která přicházela do kuchyně. "Jo..to určitě." Odfrkla si. "Hm?" Nechápavě jsem se na ni podívala. "Přestaň ze sebe už laskavě dělat chudinku!" Vyhrkla na mě. Neměla jsem ponětí o co jí jde. "Nedělej, že nevíš o co jde! Děláš se sebe chudinku a Steven je celej říčnej Nessa sem Nessa tam....ničíš nám vztah. Dělá Ti to dobře? Je mi jasné, že se mi ho snažíš ukrást, ale to se Ti nepovede! Prostě s tím přestaň! Přestaň se mezi nás plést a hleď si svého!" Prskala dál a dál. Bylo mi líto, že to takhle vidí. Nikdy jsem se mezi ně nechtěla plést. A už vůbec ne jim kazit vztah. "Poslyš Drew. Nemám v úmyslu se mezi Vás plést a nikdy jsem Stevena nežádala a už vůbec nenutila, aby mi věnoval větší pozornost než je nutné. Prostě to tak je. Jsme sourozenci a máme se rádi. Je pochopitelné, že se mi snaží pomoct." Otočila jsem se k pultu a pokračovala v krájení zeleniny. "Kdybys měla soudnost řekla bys ne a necpala by ses mezi nás! Takže se od něj laskavě drž zpátky. Teď mi dáš tu zeleninu. Já ji tam zanesu, Ty půjdeš pěkně k sobě a já řeknu, že Ti není dobře." Když tahle slova opustila její rty, zrovna jsem dokončila aranžování zeleniny na talíř. Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekla, ale byla to poslední kapka do mého kalichu trpělivosti. Otočila jsem se směrem k ní a přejela ji pohledem. Jediné, co jsem ji na to dokázala říct bylo: "Holky přicházejí a odházejí, ale sestra zůstane vždycky." Usmála jsem se na ni a s talířem v ruce jsem se vrátila k ostatním a usadila se na své místo.

Love & Death XLIII

14. června 2017 v 13:07 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death


Začala jsem se mazlit s Abbey. Byla hrozně šťastná, že jsem zase u ní. No alespoň někdo. "Tak jaké bylo rande?" Vyhrkl na mě hned Steven. "Fajn." Odsekla jsem jen. Nemohla jsem Billův náhlej úprk rozdýchat. "Stalo se něco?" Divil se Steven. "Vůbec nic." Odsekla jsem znovu, vzala Abbey na vodítko a šla ven. "Jo...už vím proč mi Tě pořídil. Abych pořád nebyla sama." Pohladila jsem ji. Byla tak roztomilá a lísala se ke mně. "No...alespoň mám jistotu, že Ty mě nenecháš ve štychu." Usmála jsem se a dala se s Abbey do běhu. Běhaly jsme po venku docela dlouho. Mám takovej pocit, že se jí běhání líbí. Asi to budeme praktikovat častěji. Stejně bych měla trošku cvičit. Myslím​, že na první den jsem jí i sobě dala zabrat. Byla jsem celá mokrá a Abbey se domů sotva belhala. Když jsem dorazila domů měla jsem o něco lepší náladu. Nějak to tím během ze mě spadlo a těšila jsem se až se Bill zítra objeví ve dveřích. Když tu Bill není mám zase chvilku času na bráchu. Ani tu dobu co byl Bill pryč jsme spolu moc nemluvili, protože měl za zadkem Johna a tomu jsem se snažila ze všech sil vyhýbat. Nesnesla jsem ani jeho pohled. Natož abych s ním mluvila. A když nebyl s Johnem, byl zase s Drew. Teď jsem měla štěstí, že tu John zrovna nebyl a tak jsem se vydala za ním do jeho pokoje i s Abbey. "Ahoj" zašvitořila jsem a usmála se. "Sakra Nesso kde jsi byla?" Vyhrkl na mě hned. " Co je Ti?" Zeptala jsem se udiveně, protože jsem nechápala jeho reakci. "Bill mi volal nejmíň 10x. Měl strach, protože se Ti nemohl dovolat. Kde máš sakra telefon?" Začala jsem prohledávat kapsy, ale nikde nebyl. Sakra. Asi jsem ho ztratila. Najednou jsem uslyšela vyzvánění. Šla jsem za zvukem a uviděla svůj telefon ležet na botníku kam jsem ho položila když jsem přišla. Pousmála jsem se nad svou děravou hlavou a ještě víc, když jsem viděla, že volá Bill. Hned jsem to zvedla. "Ahoj zlato" vyjekla jsem nadšeně. "No konečně. Kde jsi byla? Proč jsi mi nebrala telefon? Trnul jsem tady strachy co se děje!" Začal mě peskovat. Bylo to ohromně roztomilé a zahřálo mě to u srdce. "Promiň zlatíčko. Byla jsem si zaběhat s Abbey a telefon zapomněla doma na botníku. Nezlob se na mě." Dala jsem si záležet na tom, aby z tónu mého hlasu poznal, že mě to mrzí. "A kdy zítra dorazíš?" Zeptala jsem se nadšeně, protože jsem se na něj už hrozně těšila. "No..proto Ti vlastně volám hvězdičko. Zítra se ještě určitě nevrátíme." Ozvalo se z telefonu smutně. "Oh...aha. Takže pozítří. A kdy?" Zeptala jsem se s už trochu horší náladou. Bylo ticho. "Ani pozítří ne?....Tak kdy?" Řekla jsem nervózně. Úplně mě to rozhodilo. Tolik jsem se na něj těšila. "Nevím zlato, ale až přijedu, vynahradím Ti to. Slibuju." Slyšela jsem v jeho hlase smutek. "Chybíš mi." Zašeptala jsem smutně. "Já vím. Ty mě taky hvězdičko. Už musím zase jít. Zavolám Ti zítra. Dnes už to nejspíš nepůjde. Dávej na sebe pozor. Miluju Tě." Ta poslední dvě slova vykouzlila na mých rtech úsměv, který po zasechnutí té špatné zprávý před chvílí zmizel. "Taky Tě miluju. Vrať se mi brzy a taky na sebe dávej pozor. Pa" Ukončila jsem hovor zamlaskáním, které mělo naznačovat polibek. Povzdechla jsem si a vrátila se za Stevenem. "Tak co?" Zeptal se. "V pohodě...jen se zítra ani pozítří nevrátí." Povzdechla jsem. "Neboj...vrátí se brzo." Usmál se Steven. Takhle jsem ho vůbec neznala. Byl hrozně milej a snad mi to s Billem dokonce i přál. "Poslouchej....co je to s Tebou? Vzdycky jsi ode mě každého odháněl. Proč je tomu teď jinak? Je to proto, že je Bill tvůj kamarád?" Snažila jsem se z něj dostat důvod. "Protože to, co je mezi váma, je opravdové a Ty jsi konečně šťastná i přesto, že jste spolu tak málo."

Love & Death XLII

14. června 2017 v 11:47 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death

Ráno jsem se probudila v Billově pevném sevření. Celou noc se mě nepustil. Konečně jsem se cítila šťastná. Byli jsme spolu. Myslím doopravdy spolu. Žádné on na turné a já na závodech. Leželi jsme tady, v jedné posteli. I když v hotelu, ale měli jsme konečně klid a čas sami pro sebe. Bill se vedle mě začal mírně vrtět, což bylo signálem, že se probouzí. Pomalu se nade mě nahnul a vlepil mi sladkou pusu na líčko. "Dobré ráno lásko" usmál se a přitiskl se ještě blíž. "Ahoj sluníčko" odpověděla jsem. Když jsem se otočila k němu, vyprskla jsem smíchy. Jeho vlasy i když zkrácené trčely do všech směrů. Vypadal tak roztomile až jsem si z toho málem cvrnkla. "Co je?" Začal se smát taky. Začala jsem mu prsty brnkat o stojící vlasy. "Heeeeeej! Já za to nemůžu. Měl jsem mokré vlasy když jsem šel spát." Smál se. "Mokré? A z čeho?" Popichovala jsem ho. "Ty to moc dobře víš ty potvůrko!"
"Hmmmm....nějak si nevzpomínám." Pokračovala jsem ve škádlení. "Tak to abych Ti to připomněl co?" Usmál se šibalsky a začal dlaněmi bloudit po celém mém těle. Když jeho ruce zabloudily k vnitřní straně stehen a jeho měkkoučké rty k mému krku, celé tělo se mi rozechvělo. "Už si vzpomínáš?" Zašeptal. "Mohl bys mi to připomenout?" Vykoktala jsem ze sebe roztřeseným hlasem. Pod jeho dráždivými doteky jsem se chvěla až se s námi třásla celá postel. Vrhla jsem se na něj a pro změnu chtěla já udělat příjemnou chvilku jemu. Když se můj jazyk zlehka dotkl jeho těla, rozechvěl se úplně stejně jako já před chvilkou. Když jeho rty začaly opouštět poměrně hlasité steny a jeho ruce doslova ždímaly prostírání, byla jsem s tím co dělám opravdu spokojená. Netrvalo to dlouho a chtivě mě popadl a posadil si mě na svůj klín. Rozvlnila jsem své tělo proti tomu jeho v rytmu vášně. Bylo to úplně o něčem jiném než včera. Bylo to mnohem divočejší. Po chvíli se dostal nahoru a užíval si totální moci nade mnou. Najednou se ozvalo naléhavé bouchání na pokojové dveře. "Kašli na to. Nenech se rušit." Zavzdychala jsem. Nebyla jsem daleko od vrcholu, takže jsem opravdu nestála o to aby přestal. Nenechal se přemlouvat a pokračoval. Naléhavé bouchání se stalo ještě naléhavějším. Bill se na mě omluvně podíval a přestal se snahou to ignorovat. Byla jsem opravdu naštvaná. Rychle jsem zahalila svou nahotu před tím, kdo nás takhle sprostě vyrušil. Bill na sebe hodil župan a otevřel dveře. Dovnitř vpadl Tom. No jasně. Kdo taky jinej že jo? Vždycky to byl on, kdo nám kazil naše krásné chvíle. "Jsi normální?" Vyjel hned po Billovi. "Viš, že máme dneska odjet a vypneš si telefon? Proč jsi vůbec nedorazil domů? Zmeškali jsme letadlo. Víš co mi to dalo práce Tě najít? Co tady vůbec děláš?" Jeho pohled padl na mě. "Oh.." Utrousil jen. "Okamžitě se obleč, vem si věci a mizíme na další nebo nás zabijou!" Chrlil na něj Tom. Koukala jsem na Billa a nemohla uvěřit svým uším. "Takže Ty zase letíš pryč? Vždyť jsi teď přijel! Tak proto tahle noc." Pohrdavě jsem si odfrkla. "Je to jen na jeden den. Zítra budu zase zpátky. Slibuju." Přispěchal ke mně a snažil se mě ukonejšit. "Promiň zlato. Nechtěl jsem to kazit. Je to jen na den. Maximálně na dva a pak už budeme jenom spolu. Slibuju." Pohladil mě po tváři. "Radši nic neslibuj a jdi ať Ti neuletí to letadlo." Řekla jsem smutně. "Hned jak přiletíme, zavolám." Naklonil se ke mně a políbil mě. Rychle se oblíkl, popadl věci a oba vypadli. Já udělala to samé a vrátila se domů ke Stevenovi a Abbey.

Love & Death XLI

14. června 2017 v 10:20 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death

Byl tak pozorný. Dali jsme si dobrou večeři a šampaňské. "A co příjde teď?" Zeptala jsem se po tom, co zaplatil. "Teď....Ti zase zavážu oči." Zasmál se. "Ale neeee.." Zasmála jsem se taky, ale nechala si oči zavázat. Nešli jsme dlouho. Vlastně mi to připadalo jako pár kroků. Prošli jsme několika dveřmi a byli jsme na místě. "A jsme tady princezno" zašvitořil a opatrně mi sundal šátek. Ocitli jsme v hotelovém pokoji. Všechno tam tak krásně vonělo a na posteli bylo vytvořeno obrovské srdce z plátků růží a uprostřed toho srdce byla obrovská kytice. Bill ji vzal do ruky a podal mi ji. "Ta je pro Tebe hvězdičko" usmál se. "Billy nepřeháníš to trochu?" Zasmála jsem se. "Co když si na to zvyknu?"
"Budu Tě rozmazlovat celý život." Usmál se a políbil mě. Nezmohla jsem se na nic jiného než na ohromený vzdech. Vzala jsem vázu, která stála na stolku a šla do koupelny napustit vodu. Když jsem tam došla, znovu mi málem vypadly oči. Byla tam nachystaná vana plná pěny se spoustou svíček. Nemohla jsem popadnout dech. Ještě před pár měsíci bych si ani nepomyslela, že se zrovna mě něco takového stane. Dala jsem kytky do vázy a položila je na noční stolek. Koukla jsem na Billa, vzala ho za ruku a táhla ho do koupelny. Když jsme se svlékali, odvrátili jsme oba pohled od své nahoty. Když už jsme byli ve vaně, přesunula jsem se ze své strany na tu jeho a opřela se o něj. Jednou rukou si mě přidržoval za pas a prsty na duhé ruce propletl s těmi mými. Mlčeli jsme a jen si užívali přítomnosti toho druhého. Bylo to magické. Koupelna, osvětlena jen pár svíčkami a ta příjemná hudba. Když už se nám nechtělo ležet, umyli jsme se a vanu opustili. Opět jsme odvrátili pohled od své nahoty, ale jen ze slušnosti. I přesto, že jsme oba věděli, co bude následovat. Zavázala jsem si župan a opustila koupelnu. Hned v pokoji se na mě Bill doslova vrhnul, natlačil mě na dveře, které vedly na chodbu hotelu a začal mě chtivě líbat. Tolik jsem po tom toužila. Celé ty měsíce abstinence a neúspěšných pokusů, kdy nás vždy někdo vyrušil měly právě teď skončit. Ozvalo se zaklepání. Ignorovali jsme to. Načež se zaklepání ozvalo znovu. "Pokojová služba!" Ozvalo se za dveřmi. "Teď ne!" Zavrčel Bill. "Vezu Vám šampaňské, které jste si objednal." Zasmála jsem se. Bill si jen povzdechl, odtáhl mě od dveří a otevřel. Poslíček vjel s vozíčkem, na kterám byl kyblík s ledem a v něm šampaňské dovnitř. Omluvně se na mě usmál. Bill mu zaplatil. Houkl na poslíčka. "Mohl byste prosím zařídit, aby nás dnes už nikdo neřušil? Děkuju." Usmál se na něj Bill a podal poslíčkovi spropitné. "Samozřejmě." Mrkl na něj poslíček, vzal si peníze a dal se na odchod. Bill zavřel dveře a vrátil se ke mně. "Nespěchejme. Máme na to celou noc." Usmála jsem se a něžně ho políbila. Jen se usmál, popadl šampaňské a nalil jej do skleniček. "Na co?" Zeptal se když pozvedl skleničku. "Na nás a na to, že jsme konečně sami." Usmála jsem se. Cinkli jsme skleničkami o sebe a zpečetili tak přípitek. Hned po tom co se napil, odložil Bill skleničku. Koukla jsem na něj a usmála se. Pomalinku se přiblížil a obtočil kolem mě své ruce. "Jsi nádherná" Zašeptal. Pomalu se naklonil a jemně se svými rty dotýkal těch mých. Konečně jsme spolu strávili noc. Bylo to úplně jiné než se všemi ostatními. Byl něžný a na nic nespěchal. I přesto, že jsme na tohle čekali tak dlouho. Milovali jsme se něžně a dlouho. Nikdy jsem nic tak nádherného nezažila. Ani potom se mi nepřestal věnovat. Stále mě zasypával polibky a něžnými doteky. Jeho telefon ohlásil příchozí hovor. Bill se po něm natáhl a jedním stiskem tlačítka hovor odmítl a druhým telefon vypnul. "Tahle noc patří jenom nám." Zašeptal.

Love & Death XL

13. června 2017 v 12:48 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death

Bill
Ten John se mi vůbec nelíbí. A to jak na Ness civěl už vůbec ne. Jako na kus masa. Dojel jsem domů a šel za Tomem. "Tak co malá?" Vyhrknul na mě Tom. "Je v pořádku. Jen se lekla." Usmál jsem se. Přišel mi takovej divnej. "Jdeme pro kluky a jedeme do toho studia?" Kouknul jsem na něj. Neodpověděl. "Hej Tome!! Posloucháš mě?" Nechápavě jsem se na něj podíval. "Jo..promiň zamyslel jsem se. Co jsi říkal?" Zopakoval jsem mu svou otázku. "Jo..jasně. Jen nemusíme pro kluky. Už jsou ve studiu." Usmál se. Něco ho žralo a tušil jsem co. "Hele Tome....jestli je Ti proti srsti to, že chodím s Nessie tak to řekni." Vybalil jsem na něj. "Dobře. Je mi to proti srsti. Nesnáším ji. Bille ona Ti ublíží. Ona je jako já. To není holka pro Tebe. Zlomí Ti srdce. Já nechci abys dopadl stejně jako tomu bylo naposledy. Vzpamatovával ses z toho celé 2 roky. Nech ji bejt dokud je ještě čas." Řekl zoufale. Nerozuměl jsem tomu, kde se to v něm bere. "Ano Tome...máš pravdu. Je jako Ty. Ty jsi člověk, který byl tolik zraněn, že nevěří v lásku. Který potřebuje někoho, kdo ji v něm probudí. Člověk, který se schovává, drží se ode všech aby nebyl nucen znovu zažít to zklamání a předstírá, že je spokojen s tím jak to je a vynahrazuje si to sexem. Tak už se Tome krucinál probuď. Nebraň se tomu. Když to nezkusíš, tak to zůstane pořád stejné. Uvízl jsi na mrtvém bodě a nedostaneš se dál dokud svoje srdce neotevřeš někomu dalšímu. Udělej to pro sebe a zkus to. Prosím." Položil jsem mu ruku na rameno. Usmál se. Myslím, že se konečně otevřel. Šli jsme do studia a šlapalo nám to jako už dlouho ne. Tom vypadal uvolněně a sršel nápady.
Vanessa
Čas utíkal jako voda a najednou tu byly Vánoce. Následoval silvestr a rok se přehoupnul v další. Kluci na začátku jara vydali album a byli pořád v tahu. Dny jsem často trávila jen s Abbey. Hodně povyrostla a je z ní nádherná slečna, zlatá retrívrice. Kluci vyjeli na turné a vídali jsme se ještě méně. Ale alespoň jsme si hodně telefonovali. Tom se mě snažil respektovat jen kvůli Billovi, ale viděla jsem, že je to pro něj hodně těžké. John mi za celou dobu co byl Bill pryč nedal pokoj. Když se Bill na začátku května vrátil, přichystala jsem u Simone obrovskou oslavu na uvítanou. Jakmile prošel dveřmi, padla jsem mu do náruče. Pevně mě sevřel. "Ach Nessie...tolik se mi stýskalo" vzdychl. Přisála jsem se na jeho rty. To odloučení bylo tak dlouhé. Myslela jsem, že to nepřežiju. Když jsme se konečně přivítali, společně jsme oslavili úspěch jejich turné. Večer jsme se šli projít s Abbey a Pumbou. Abbey už byla větší než on a bylo vidět, že jí Pumba chyběl. Neměla si s kým hrát. "Mám pro Tebe překvapení" usmál se Bill. "Jaké?" Byla jsem hrozně zvědavá. Na to mi Bill zavázal oči. Vzal Abbey, vedl je oba sám a do toho ještě mě. Došli jsme na místo. Bill mi sundal šátek z očí a mě se naskytl pohled na překrásnou terasu, kde byl prostřen stůl pro 2 a všude byly svíčky. "Ale co Abbey a Pumba?" Zašeptala jsem v ohromení. "Ti už jsou na cestě domů" usmál se Bill. "Chci Ti vynahradit svoji nepřítomnost. Moc jsi mi chyběla a chtěl bych teď strávit trochu času jen s Tebou." Usmál se Bill. Pookřála jsem. Můj vnitřní vztek, že mě nechal tak dlouho samotnou se najednou úplně rozplynul.

Love & Death XXXIX

13. června 2017 v 12:41 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Love & Death

Celou dobu jsem byla nesvá. Nedokázala jsem si představit jak to s Tomem bude pokračovat. Očividně mu bylo hodně proti srsti to, že jsme se dali s Billem dohromady. Jenže já ho nechci opustit. Teď když jsem konečně šťastná. Když jsme dojeli k veterináři, doktor Abbey pořádně prohlídl. "Nic to není. Žádná zranění jsem nenašel. Jen se slečinka drobátko lekla." Usmál se a pohladil ji. Oddechla jsem si. Měla jsem opravdu radost. U doktora jsem pro ni rovnou koupila to nejlepší krmení, misky, pelíšek, vodítko s obojkem a taky nějakou tu hračku. Byla to super klinika, kde měli dokonce i takový malý obchůdek se všemi potřebami a kvalitním krmením. "Tak vidíš. Řákal jsem, že jí nic není." Usmál se Bill a pohladil Abbey, když ji držel, zatímco jsem nastupovala do auta. Vzala jsem si ji na klín. "Nahnala jsi mi strach víš to?" Usmála jsem se a pořádně ji pomazlila. Bylo zvláštní mít najednou v životě někoho dalšího, na kom vám tolik záleží, přesto, že to není člověk. Bylo to pro mě všechno tak nové. Nikdy předtím jsem žádné zvířátko neměla. Vlastně ani Abbey pro mě nebyla zvíře. Je to člen rodiny. I když je se mnou ani ne 24 hodin. Vím, že ji budu milovat do konce života. Bill mě přivezl přímo před dům a pomohl mi všechny ty věci odtáhnout domů. Pelišek jsem si uložila k sobě do pokoje a zbytek věcí do předsíně. Pak jsem vzala Abbey a šla Billa vyprovodit k autu. "Nechceš zůstat?" Usmála jsem se. "Promiň zlato, ale musím za Tomem. Něco máme, ale hned jak to všechno sfouknem, tak se za Tebou stavím a něco spolu vymyslíme jo?" Usmál se a pohladil mě. Udělala jsem na něj štěněcí obličej, který jsem doposud ani něvěděla, že umím. "Ale notaaak. Taky mi bude smutno, ale večer se uvidíme, slibuju." Obmotal kolem mě svoje dlouhé ruce a přitiskl si mě k sobě. Sklonil se ke mně a něžně mě políbil. Pokračoval dál a dál a naše polibky se stávaly divočejšími. Nedokázali jsme s tím ani jeden přestat. "Nechoď" zašeptala jsem mezi polibky. Cítila jsem, že váhá. Najednou si vedle nás někdo odkašlal. Když jsem k tomu dotyčnému otočila svůj pohled, zjistila jsem, že je to Steven. Oddechla jsem si. "Bille, Bille, Bille...brzdi trošku...nech si něco na potom. Jsi sice můj kámoš, ale Nessa je pořád moje sestra. Jestli jí ublížíš, víš co Tě čeká." Viděla jsem jak Bill znervózněl. "Dělám si srandu ty blbe..." začal se Steven smát. Bill si oddechl a začal se smát taky. Byla to docela vtipná scénka. Bylo mi jasné, že Steven jenom vtipkuje. Otočila jsem pohled k osobě, která zrovna přicházela. Byl to John a nesl v náručí Abbey. "Nepostrádáte někoho?" Usmál se a obrátil svůj pohled k Abbey. "Doufám, že jsme Tě včera moc nerušili, když jsme dováděli?" Usmál se na ni a hned na to obrátil svůj pohled na mě. Zastavil se mi dech. Začnu brečet a budu se Billovi omlouvat na kolenou. Ale počkat. To jsme spolu přece ještě ani nebyli. Ale i tak...sakra co teď? Začala jsem panikařit. "Jak dováděli?" Podíval se na něj nechápavě Bill. "No...včera jsme byli při té oslavě trošku hluční." Usmál se John. Oddechla jsem si, ale moc dobře jsem věděla na co John naráží. Bylo mi jasné, že to v tomhle ohledu nebudu mít jednoduché. "No tak já půjdu. Uvidíme se večer. Pa Nessie. Miluju Tě." Zašeptal a ještě mi věnoval jeden dlouhý a něžný polibek. "Taky Tě miluju." Zašeptala jsem když se naše rty odloučily. Nasedl do auta a zmizel. Vzala jsem si od Johna Abbey a šla domů. Kluci šli za mnou. Musím přiznat, že jsem byla z Johnovy přítomnosti opravdu nesvá. "Ness co je? Jsi nějaká divná. Děje se něco?" Strachoval se Steven. Nemohla jsem mu to říct. Určitě by mě odsoudil a řekl by to Billovi. Navíc. Nemůžu ho stavět do takové situace, aby si musel vybrat mezi sestrou a přítelem. "Nic se neděje. Jsem jen unavená." Usmála jsem se. Jenže to by nebyl Steven, aby se nechal jen tak odbít. "Ness..."
"Stevene...vážně se nic neděje..." Zdůraznila jsem a dál si hrála s Abbey. Nemohla jsem se dočkat až Billa zase uvidím.