Život na splátky XIII

3. září 2017 v 21:01 | Tokio Hotel - Česká Republika |  Život na splátky
Leah
Nedokázala jsem ovládat třas svého těla. Byla jsem tak ráda, že přišel. Poprvé jsem uslyšela tón jeho hlasu. Překvapilo mě to. Představovala bych si ho úplně jinak. Jeho hlas byl poněkud vyšší a tak příjemný na poslech. Sevřel mě o něco pevněji a ani s utěšováním nepřestal. Nadále jsem zůstávala v jeho sevření. Jen jsem zvedla hlavu a podívala se svýma uslzenáma očima do těch jeho. Byly hnědé. Čokoládově hnědé. Myslím, že jsem ještě nikdy tak nádherné oči neviděla. Usmál se. Slušelo mu to mnohem víc než když se mračil.

Tom
"Je to lepší?" Usmál jsem se. "Už neplač." Setřel jsem palcem slzy z jejího líčka. Už se ani tolik netřásla. Povolil jsem sevření. Odtáhla se a mě se naskytl pohled na její obnaženou hruď. Neovládl jsem se a prostě jsem se podíval. Asi jsem vypadal zaujatější než jsem byl, protože se ode mě úplně odtáhla a zakryla se. Nebo byla jen hodně rozhozená. Nevím. "Ne ne... neboj se mě. Neublížím Ti." Natáhl jsem se po ní, ale ucukla. Svlékl jsem si tričko a podal jí ho. "Obleč si to. Půjdu si pro jiné a udělám Ti čaj." Usmál jsem se a odběhl do pokoje. Když jsem se vrátil s čajem a oblečenej, seděla na pohovce jako hromádka neštěstí. Došel jsem ještě pro sušenky. Nabídl jsem jí, ale odmítla. Položil jsem je před ni. "Vím, že o tom asi nechceš mluvit ale....co se stalo? Kdo to byl? A proč Tě tady skoro znásilnil?" Znovu se rozplakala. "Nenene...neplač. Tohle jsem nechtěl." Sedl jsem si vedle ní, ale posunula se. "Neboj se mě. Já Ti neublížím." Pohladil jsem ji po rameni, znovu se přisunul k ní a znovu ji objal aby se uklidnila. Chvilku plakala, ale pak se rozpovídala. "Byl to můj přítel. Moc se omlouvám. Nechtěla jsem tady provozovat sex. To bych si nikdy nedovolila. Tvrdil, že si chce promluvit. Jenže to dopadlo takto." Rozbrečela se nanovo. Stiskl jsem ji znovu o něco pevněji. Bylo mi jí tak líto. Někomu věříte a on Vám udělá tohle. Utěšoval jsem ji dokud se neuklidnila. Díky bohu, že Shermine nebyla doma. Kdyby tohle všechno viděla, udělala by určitě scénu a hned by ji vyhodila, aniž by se zajímala co se vlasně stalo. "Víš...rád bych o Tobě něco věděl. Nikdy u nás nikdo nevydržel tak dlouho a Aurora nikdy k nikomu nepřilnula tak jako k Tobě. Má Tě ráda. Co jsi s ní provedla?" Usmál jsem se. Snažil jsem se změnit téma. Nechtěl jsem aby plakala a cítila se zle.

Leah
"No já...vlastně sama nevím. Z počátku jsem měla hrozný strach." Usmála jsem se. "Byla tak apatická a skoro nemluvila. Bála jsem se, že na tohle nemám. Víte já ještě studuju a tohle je vlastně moje brigáda. Myslela jsem si, že se na tohle nehodím. Studentka ekonomie a...chůva? To nejde moc k sobě." Pousmála jsem se. "Tak to jsi určitě nadaná. Musím přiznat, že jsem z Tebe nejprve nebyl nadšený, ale když jsem viděl Auroru...tu obrovskou změnu. Věděl jsem, že k ní patříš." Zčervenala jsem. "Tak proto ty neustálé nevraživé pohledy. Víte...asi je to ode mě drzé, ale...proč se tolik vyhýbáte domovu a proč proboha Auroritu neustále odsouváte na druhou kolej? Vždyť je to Vaše dcera stejně jako Aurelia. Ona se trápí. Neustále se mě ptá proč ji maminka nemá ráda stejně jako její sestřičku. Vím, že mi do toho nic není, ale mám ji ráda a je mi jí líto."
"Máš pravdu. Jsi drzá." Zasmál se. "Ale máš pravdu. Víš jsem poslední dobou pracovně vytíženej, ale taky se domovu vyhýbám. Nějak nám to těď skřípe a to hlavně právě kvůli toho, že Sher upřednostňuje Aurelii. Ale je to mohem složitější a na dlouho. Ale...nemračil jsem se na Tebe...mám teď těžké období." Pousmál se, ale tak smutně. Snad se mu i trochu zaleskly oči. "Stalo se něco?" Zkusila jsem to z něj dostat. Abych řekla pravdu, bylo mi jasné, že to z něj nedostanu. Ještě když spolu dneska za celou tu dobu mluvíme úplně poprvé. Asi bych se měla naučit nestrkat nos do cizích záležitostí. Sklopil hlavu. "Ztratil jsem nejepšího přítele." Přivřel oči a najednou se na jeho vousaté, ale přesto jemné tváři objevila slaná kapka vody známá pod jménem slza. Tatáž, která společně se svými sestrami sužovala ještě před chvilkou mě. Díky němu už se ale cítím lépe. Zmocnil se mě pocit, že mu to musím oplatit. Položila jsem mu ruku na rameno a povzbudivě se usmála. "To je mi moc líto." Pronesla jsem a přišoupla se blíž k němu. Zvedl pohled k mé ruce na jeho rameni a následně k mému usmívajícímu se obličeji. Usmál se taky. "Jsi hodná holka. Jsem rád, že se o Auroritu staráš zrovna Ty." Tahle slova mě potěšila. Stud mě donutil podívat se na své nohy. Když jsem zvedla pohled znovu k němu, znervózněla jsem. Jeho obličej byl od mého snad jen milimetr. Sotva se moje oči střetly s těmi jeho, mírně naklonil hlavu a zlehka se svými rty dotkl těch mých.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Život na splátky?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama