Feel It All - Kapitola 24.

4. prosince 2017 v 6:09 | By Best.ie |  Feel It All
Ráno se mi podaří vstát dřív. Potichu si poberu věci a zadívám se na něho. I přes to tetování, co na sobě má, vypadá tak něžně. Jeho vlasy, které jsou všemi směry ho dělají neodolatelným. "Miluji tě , Billy." zašeptám a opatrně zavřu dveře od ložnice. S bušícím srdcem si nachystám batoh, loknu si trochu zbytku vodky, co mám v kuchyni a napíšu Billovi vzkaz: Bude to tak lepší, protože vím, že bys mě nepustil. Věř, že tě miluji ať to dopadne jak chce. Díky tobě mám něco, co jsem nikdy neměla - smysl žít. Mia… Páskou ho připevním na hlavní dveře, protože to bude první, co uvidí, když půjde ze schodů dolů. Mobil nechám na stole a jdu ke dveřím. Zavřu za sebou, vezmu kolo a jedu na smluvené místo s Rodeem. "Buchto, no konečně! Kde se, kurva flákáš?"
"Menší zdržení, omlouvám se." cítím se bezvýznamná jako smítko prachu v jejich blízkosti. "Ser na omluvy, teď jsme v jedné partě. Říkej mi jménem, Buchto."
"Okey." polknu na prázdno. "Kde je ten hromotluk?"
"Toho teď nepotřebujem, nasedej." ukáže na starší značku Mustanga. "To prase by se do mého kocourka ani nevlezlo. Jenom tak se mým dělem někdo nesveze."poplácá se na hrudníku. "Mám to brát jako poctu?"
"Si piš." Nasedneme, pustí hudbu rapujících černochů a vydáme se na cestu. "Jsi nervozní, jak před popravou, Buchto."
"A ty se mě divíš?"
"Okey, panna se v tobě nezapře." směje se. "Panna?"
"Tak jsi nezkušená, ne?"
"Jo ták… to jsi uhodil na hlavičku."
"Šéfík se na tebe těší."
"Rodeo, prosím tě, že si na mě nedělá… ."
"… s obětmi se nepachtuje."
"Tak já už jsem i odepsaná, co?"
"Buchto, neměj obavy, stojíme za tebou."
"Poteče krev a budeme doufat, že čistě jejich." Po jeho slovech mě polil smrtelný pot. "Mám takovou otázku… na kolik procent jste úspěšní v nějakých přestřelkách." Rodeo se začne smát. "Když odečtu sem tam mrtvého z naší linie, tak asi na 85 procent."
"To je potěšující. Aspoň něco dává naději, že bych mohla přežít." Dojedeme na místo a já opatrně vysednu. Stojíme před obrovským sídlem, které vypadá, jako by patřilo nějakému magnátovi. Jako by filmy měly předlohu tohoto zámku. Vyleze po schodech a vejdeme dovnitř. Z venku to vypadalo tedy lépe jak uvnitř. Tak přeplácané vším možným, až to budilo opravdu odstrašující případ. Rodeo mě usadil do místnosti, kde byly sedačky, alkohol a stůl, za kterým bylo obrovské křeslo. Všimnu si obrazu, na kterém byl zvěčněn, jako nějaký vládce z dynastie tisíc let zpátky. Pod tím byla cedulka se jménem Lorenzo. Po chvilce čekání, přišla hvězda tohoto zámku v obložení dvou žen z každé strany. Pohledem na nich jsem si připadala, jako vývar a parodie na ženskou. Lorenzo se usadil do křesla a ty dvě nádhery se uvelebily se zadkem na stole. Opět si zapálil doutník a pomalu vydechl. "Večer začne hon na proradné krysy, připravená?"
"Nejsem si jistá."
"To bys měla." pozvedne jeden koutek. "Dostaneš k dispozici Rodea a Sallyho." Za Rodeem se objeví hubený svalnatý chlápek, který byl opravdu chlupatý jako Sally z Příšerek. "Budeš jednat, tak jak je domluvené. Je ti to jasné?"
"Určitě."
"Nesmíš dat najevo nervozitu, jinak je výhoda na jejich straně."
"Budu se snažit… a nemohla bych dostat něco na posilněnou?" zeptám se opatrně a dívám se na stolek s chlastem. Lorenzo luskne prsty a jedna z jeho děvčat mi donese skleničku s whisky. Kopnu to do sebe, až se mi z toho obrátí žaludek. Lorenzo se začne smát a kluci s ním. "Víte, co máte dělat. Dostaneš kufřík s falešným materiálem a menším vzkazem. "Bomba?" vyjeknu. "Co jsme nějací zasraní teroristi?!" potáhne si z doutníku. "Očekávám večer jejich těla nejlépe ještě živá,ale i kdyby měly být po částech dopraveny sem, tak je chci! Je Vám to jasné?!"
"Jasné šéfíku." Sally se usměje, že jdou vidět jeho zlaté zuby. Když se čekalo na večer, se o mě kluci dobře postarali. Na to, že jsou to zabijáci, tak mají i smysl pro humor a menší pečovatelský pud. Dokonce mi obstarali jídlo a i alkohol na posilněnou. Nadešel večer a já nasedala do dodávky s Rodeem, Sallym a Blackem, který dělal řidiče a byl pojistka na zadní vrátka. Po chvilce jízdy mě přemůže zvědavost. "Proč má ten váš šéfík tak spadeno na ty dva?" Všichni si mezi sebou vymění pohledy a Rodeo se ke mně nahne. "Nemluví se o tom… ten, kdo o tom promluvil, se už neobjevil."
"To je tak hrozné?"
"Dejme tomu, že ti dva ho okradli o mnoho, mnoho peněz. A jeden z nich mu zabil… il suo amore."
"Jeho milovanou."
"Tak tak, Buchto." Podívám se z okna a mám pocit, že je to moje poslední noc. Zavřu oči a snažím se vybavit Billovu náruč. Když si uvědomím, že se v takových kruzích pohybuje tolik lidí, co fetují a jako Bill se k tomu dostali nevinně… Chtěla jsem zachraňovat životy? Chtěla. Tak tady to mám. Někdy se ale přání nevyvede dle představ a osud s našimi kartami dokáže pořádně zamíchat.
Zastavíme o nějaký kus dál od místa, kde by měli naši chlapci být. Rodeo ke mně natáhne pěst, aby si se mnou ťukl. Tohle gesto mi přišlo vtipné a musela jsem se tomu zasmát. Vezmu kufřík a po pár krocích co ujdu, se za mnou vydají mí dva bodyguardi. Oba si nasadili čepice a šátky přes obličej, aby je někdo nepoznal. Blížím se k místu, kde mě odchytli a rukou si přejedu po krku. "No tak, nesmíš být nervozní. Zvládneš to. Jejich osud je jistý… když se ti to povede, odjedeš pryč, slibuju." mluvím sama se sebou a dodávám si odvahu. Přijdu k jedné zmalované a polonahé holce. "Kde je Ivan s Viktorem?"
"Kdo je hledá?" řekne, jako bych byla kus odpadu. Poklepu rukou po kufříku. "Mia."
"V klubu. Jsi očekávána." uchechtne se až nepříjemným tónem. Ukáže rukou o kousek dál, kde svítí nadpis, jak v Las Vegas. Přijdu k němu a prohlídnu si, jak ta budova vypadá. V tom vidím ten nápis Diablo pěkně z blízka a zastaví se mi srdce. To je ten klub, o kterém mi vyprávěl Tom, že tady je to místo kde Bill… Ach bože. Proto mi ti dva říkali, že byl jejich zákazník. O to víc jsem v sobě našla odvahu. Zhluboka se nadechnu a podívám se, kde jsou kluci. Ti stáli opodál opření o pouliční osvětlení, jestli se tomu tak dalo říkat. Vejdu dovnitř. Za znějící hudby a červených světel se tam točila jedna holka o tyči a v boxech seděli lidi. Někteří právě šňupali, jiní byli omámení a jiná skupinka si užívala příval drogy do žil a tančili. Rozhlédnu se kolem, zda je někde neuvidím, ale marně. Dojdu k baru a zeptám se jednoho mladíka, který je potetovaný od krku dolů. "Potřebuju mluvit s Viktorem a Ivanem."
"Důvod?" Položím kufřík na stůl. "Moment." řekne suše a zvedne telefon. Během chvilky dojde elegantní žena oblečená v červených pouzdrových šatech. Její vysoké podpatky byly, tak na zlomení nohy. "Mia?" řekne medovým hlasem. "A ty jsi kdo?"
"Linnet." V ten moment cítím, jak mi spadne brada na zem. "Nechápu, co na tobě vidí… jsi obyčejný, bezvýznamný poskok pro ty zmetky okolo." složí ruce na jejím větším hrudníku a zkřiví obličej odporem. V ten moment se neudržím, s nashromážděnou zlobou za celou dobu, co začala s Rose, ruku semknu v pěst a uhodím jí do toho jejího obličeje. Poskládá se jako domeček z karet na pult. Vezmu kufřík z pultu a tím jí uhodím znova, až se sesune k zemi. Když tam tak leží, stihnu do ní ještě kopnout, než mě někdo stačí odtáhnout. Byl to Viktor, který si mě rovnou čapl pod krkem. "Ale, ale… naše nevinné děvčátko se umí prát." stál Ivan nad Linnet a prohlížel si mě s pohledem překvapení. "Zastřel tu zkurvenou děvku, HNED!" procedila přes zuby Linnet. "Dočkej času, drahá." pomohl jí zvednout. Všimla jsem si krve, kterou měla z nosu a rtu. Se slastí jsem se usmála, že se mi něco povedlo. "Viktore, dovnitř." s bolestí, kterou mi Viktor působil, mě zatáhl do místnosti, která byla jejich útočištěm. Přišel tam i Ivan, ale bez Linnet. Viktor mě stále držel a Ivan si vzal z mé ruky kufřík. "Jestli tam nebude to, po čem toužíme, tak tady Viktor… ." kývne jeho směrem. "Tě potrestá." cítím, že zašmátral v kapsy u kalhot a vytáhl injekci, kterou mi přiložil ke krku. "Pervitin ti bude chutnat, děvče… I když nevím jak dlouho." zašeptal mi do ucha odporným hlasem. "Je tam smrtící dávka, to bys ale měla poznat, že?" začnou se oba smát. Už je mi jasné, že nic nejde podle plánu a to díky té kurvě Linnet. Snažím se v hlavě vymyslet jiný scénář a doufat, že se kluci nějak dostali do mé blízkosti. Ivan položí kufřík na stůl a začne ho otevírat. Sama nevím, co pro něho Lorenzo nachystal. Dle pohledu Ivana to nebylo nic, co by ho uklidnilo. "To to má kurva znamenat?!" zařve, vyskočí a otočí otevřený kufr mým směrem. Spatřím na otevřeném víku fotku uříznuté hlavy šišlavého Tonnyho, které drží Lorenzo za vlasy s prostřelenou hlavou. Jako by to byla trofej. V tom se snažím nedat najevo odpor k fotce a nervozitu smíšenou se strachem. "Vrazím to do ní." procedí přes zuby Viktor. Zatáhne mě za vlasy, tak že zakloním hlavu. "Počkej." zarazí ho. "Moje chyba. Nenapadlo mě, že by mohla jít žádat o prachy Lorenza." zamyšleně se na mě podívá. "V tom bude nějaká léčka… MLUV!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Feel It All?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama