Feel It All 2 - Kapitola 22.

25. února 2018 v 12:11 | By Best.ie |  Feel It All 2
Povídkoví čtenáři... na žádost autorky Vám přinášíme kapitolku Feel It All o den dříve. Jedná se o poslední díl Feel It All 2 a proto prosím dejte autorce vědět jak moc se Vám povídka líbila a klidně se rozepište. 😊 Děkujeme za podporu a za to, že jste povídku četli. Užijte si to. 😊

Tom se zvedá z postele: "Půjdeš si zapálit?"
"Nekouřím."
"Počky, byl k tomu nějaký důvod?"
"Jo, Oliver. Slíbila jsme mu to." Tom si zpátky lehne a přitulí se. "Počkej Tome, můžu mít otázku?" sednu si, omotám si peřinu kolem sebe a podívám se mu do očí. "Co jsi řekl Billovi?" Tom složí ruce za hlavu a opětuje mi pohled. "Chceš to opravdu vědět?"
"Ano." Tom se posadí. "Ten večer, co jsem tě potkal mezi dveřmi… chtěl jsem tě pro sebe a nějak jsem se snažil s tím smířit, že budete zase spolu. Vrátil jsem se až druhý den a přespal ve studiu. Po návratu seděl Bill u snídaně sám. Čmáral do toho svého deníku a brečel. Když mi řekl, co bylo… Mio, na jednu stranu mě ho bylo strašně líto, ale na druhou… byl jsem rád, že mám naději být s tebou. Šel si ven zapálit a já nahlédl do toho jeho deníku - psal text. Na ty slova nejde zapomenout":
Buď stále má láska
Vrátím se k tobě
Jakkoli daleko ode mě se cítíš
Nejsi sama
Pořád budu čekat
A pořád tě budu sledovat
Nemohu tě nechat jít
Jsi každou součástí mě
Prostor mezi námi je už jen sen
Věř, nikdy nebudeš sama
Ukápne mi slza. "Pochop, po tomhle jsem mu nemohl říct, že tě miluji." chytne mě za ruku. Když jsem za tebou dojel po pár dnech, ty jsi tam už nebyla. Jeden pán mi řekl, že jsi se odstěhovala domů. V ten moment jsem si vzpomněl na tvé slova, která jsi pronesla ve Francii - dům pro prarodičích. Snažil jsem se na tebe zapomenout, protože jsem neviděl cestu." pohladí mě po vlasech. "Jenže to nešlo. Týdny ubíhaly a já po tobě stále toužil." Z jedné slzy mi tekl proud. "Týden zpátky jeden večer, když došel z terapií, na které chodí dobrovolně do Hope, jsem chtěl, aby si se mnou na chvíli sedl. Opatrně jsem se mu snažil vysvětlit situaci, a že už to před ním nechci tajit." Utřu si slzy: "Jak reagoval?"
"Tak jak se dalo čekat. Naštvaně po mně křičel a nadával mi. Vyběhl po schodech do pokoje a práskl dveřmi. Dalo se s tím počítat, že tak bude reagovat. Šel jsem si zapálit a on najednou přišel za mnou. Mlčky u mě stál a řekl, že chce, abys byla šťastná… chtěl, abych tě vyhledal a pokud se milujeme navzájem, je kravina nám v tom bránit. Tak jsem tady."
"Jak jsi věděl, že nemám třeba nápadníka?"
"Nevěděl, doufal jsem v to… máš se někdy ukázat, Bill tě rád uvidí a mamka taky."
"Vidíš, s tou jsem se ani nerozloučila a celkově jsem jí dlouho neviděla." Tom jenom souhlasně přikývne. "No počkej, ona ví o nás dvou?"
"Muselo se jí to říct, ale brala to v pohodě, neboj. A neřekla jsi mi, co ten výlet zítra?"
"Oliver jede s jedním kroužkem přes noc stanovat a budou mít výšlap. Už se právě moc těší, jenže pokud bude pršet, výlet se ruší." vzdychnu. "Kdyby náhodou, vymyslíme jiný program." usměje se Tom. "Miluju tě, Mio." Rukou přejedu po těch jeho rozpuštěných vlasech a políbím ho na rty. "Taky tě miluji." Naše těla se propletou a necháme se unášet touhou a pocitem štěstí, že máme jeden druhého.
Uběhly tři roky. Tom za námi jezdil co to šlo a já s Oliverem cestovala do L.A. na prázdniny. Kliniku jsem přepsala na Matea s tím, že mi připadne menší procento z výnosu. S Billem jsme opravdu zůstali dobří kamarádi a napětí, které mezi námi ze začátku bylo, vyprchalo. Olivera svým způsobem bral jako syna, protože dle jeho slov, jsem si ho adoptovala ještě vdaná a rozmazloval ho, jak mohl. Přišlo mi, že se snaží vynahradit dobu, kdy jsem byla těhotná, ale nemám mu to za zlé. Co jsem se odstěhovala z Ameriky, všechno se obrátilo v dobré. Štěstí a láska ze mě přímo tekla. Na tu špatnou dobu mi zbyly po těle jenom jizvy, které měli svůj příběh skrytý hluboko uvnitř mě, ale nebránily mi jít dál. Šlo být šťastnější? Jednou přišel za mnou Tom, že se cítí být připravený na další fázi života a já mohla jenom souhlasit. Pár týdnů na to, když k nám všichni dojeli a seděli jsme u rodinné večeře si Tom odkašlal. "Mami, co bys říkala na jméno Melanie?" Simone se zarazila. "To bude další pes?" S Tomem jsme se museli smát. "Tak jinak… Olivere, co bys řekl na sestřičku?" V ten moment Simone zapištěla. Vyletěla od stolu a začala nám gratulovat. "Ať je to vše v pořádku! Bože, já budu mít konečně holčičku!"
"A co je Bill?" pronese Tom se smíchem. Bill ho praští do ramene a obejme mě. "Gratuluji." Oliver všem po zbytek večera u jídla vykládal, jak bude skvělý bratr a ochrání ji před vším zlým. Pohladím se po bříšku, rozhlédnu se spokojeně na lidi, které mám ráda a vím, že líp to dopadnout nemohlo. Teď jsem opravdu šťastná.
The End
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Feel It All 2?

Ano

Komentáře

1 Martina Martina | 28. února 2018 v 17:55 | Reagovat

Som zvedavá ako bude pokračovať 3. séria, keď už táto skončila takto happy endom =) Ale musím pochváliť autorku, je to dobré čítanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama