Feel It All 3 - Kapitola 36.

16. července 2018 v 12:00 | By Best.ie |  Feel It All 3
"Dle svědků jí pachatelé po činu odvezli sebou… netušíte, kdo by to mohl být?" Další jeho slova už jsem neslyšela. Můj svět se uzavřel do obrazu beze zvuku, jako tomu bylo vždy. Moje Melanie… moje malá, drahá Melanie… Bill si mě k sobě přitiskne a mně se zatmí před očima... "Mio… ." cítím něčí ruku na líci. Otevřu oči… nade mnou se sklání Bill a nějaký chlap. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že je to ten policajt. Vyskočím ze sedačky, na kterou mě položili a vyběhnu z domu. "Mio stůj!" slyším za sebou, ale bezhlavě běžím. Sama nevím kam, ale chci svou dceru zpátky. Nakonec vyčerpáním padnu na zem. K stávajícím zraněním se ještě nějaké přidají. Pláču… je to, jako by vzali kus mě, mého srdce. Kleknu si a zakřičím z plných plic na celou ulici. Lidé kolem se ohlíželi, zastavovali se, kroutili hlavami, ale pro mě jakoby neexistovali. Přistaví u patníku policejní auto a z něj vystoupí Bill. Klekne si ke mně, beze slov mě obejme a společně pláčem. "Kdo… kdo… ." zabořená do Billova ramene nemůžu popadnout dech. Policajt mi pomůže vstát a nasednout do auta, protože nás musí zavést na stanici k výslechu. Opřená o okno tupě hledím ven na ubíhající okolí. Z vysílačky se ozve hlas ženy: "Všechny hlídky na výjezdu… únosci… černá dodávka… ." slyšela jsem každé druhé slovo. Podívám se dopředu a pohledem zabrousím na policajta za volantem. "To byly informace o nich?" Šlo vidět, že chvíli přemýšlí. "Ano." podívá se na mě do zpětného zrcátka a věnuje se dál jízdě. Ubrečenýma očima se podívám na Billa a bylo vidět, že ho napadlo to samé, co mě. V tom jsem pocítila nevýslovnou zlost. Takovou zlost… Když dojedeme na stanici, umístí nás do místnosti jak nějaké zločince, kde nás usadí ke stolu a čekáme. Já věděla, že ten zmetek Lorenzo to nenechá jenom tak… Ten dopis! Někdo se mě o tom útoku snažil varovat… "Mio!" vrazí do dveří Liam a obejme mě. "Mrzí mě to! Pokusíme se udělat vše pro to, abychom jí získali zpátky."
"Děkuji." v jeho obětí se znovu rozpláču. Když se usadíme na své místa, Liam se podívá na Billa. "Myslíš si, že bys mohl počkat za dveřmi?"
"Chci být u toho!"
"Bille, potřebuji se na něco zeptat a to čistě jenom jí." Bill naštvaně praští do stolu a s odchodem bouchnou i dveře. Mlčky mě chvilku pozoroval, jakoby se snažil něco vyčíst z mého pohledu. "Mio, znám tě už dlouho. Prožili jsme spolu víc než dost. Vždy jsem byl u akcí na tvou záchranu… Neber to špatně a neměj mi to za zlé, ale v čem zase lítáš?" zněl ustaraně. Já se na něho upřeně dívala, bez náznaku pohybu tak, jak to dřív dělala Shadow. Neměla jsem mu v plánu nic říct. "No tak Mio, pomůžeme ti, ale musíš mluvit. Sama víš, že bez pomoci to nezvládneš." Jenže on si neuvědomoval, že já už nemám o co přijít. Je to můj boj. Jenom a jenom můj. Nezbylo jim, než nás pustit. Když nás Liam dovezl domů, zavřela jsem se ve mém pokoji. Tom by o tom měl vědět ať tam ta svině je nebo ne. Převléknu se, poberu si věci do batohu a vylezu nepozorovaně oknem. Na telefonu si vypnu zvuky a dám se do běhu. Běžím po dobu nutnosti, abych se vzdálila od domu a zavolám si taxi. Nechám se odvézt k vile Kaulitzových. Když přijedeme na místo, nezastavuji se, rozrazím bránu, přijdu odhodlaně ke dveřím a držím ruku na zvonku do doby, dokud někdo neotevře. "Kdo je?" její hlas mi přijde povědomý. "Mia Kaulitzová! Otevřte a to okamžitě!" Chvilku to trvalo, ale dveře se nakonec pootevřely. Z malé škvíry na mě nahlédla Auclairová. Její tvář byla plná podlitin. "Co se Vám to proboha stalo?" zůstanu nehnutě stát. "Vy tady být nesmíte, prosím, odejděte nebo… ." V tom jí někdo vtáhne za vlasy dovnitř. Dveře se otevřou a objeví se Shermine s jejím vítězným úsměvem. "Šmudla se nám vrátila… co chceš?" její výraz se změní. "Mluvit s Tomem a to hned!"
"A ty si teď myslíš, že ti ho jenom tak zavolám?" začne se smát. Tím si to jenom zhoršila. Přiblížím se k ní na pár centimetrů k jejímu tělu a zahledím se na ni. "Myslíš si… ." jemně jí začnu strkat směrem dovnitř. "… že se seberu… a půjdu?" s mírně předkloněnou hlavou, s naštvaným výrazem a lehkým úsměvem na rtech jí popadnu za vlasy a stáhnu dolů. Nepředvídala moji reakci, tak šla dolů poměrně rychle. Tolik zlosti se ve mně nashromáždilo, že jakmile se dostala do kleku, pustila jsem jí vlasy a kolenem jí udeřila přímo do obličeje. Svalila se na zem a já ztratila veškerou soudnost. Začala jsem do ní kopat, co to šlo. Zastavila mě až rána do hlavy.
Slyším dívčí hlas… brouká si melodii, která mi přijde povědomá. Jako bych jí už někde slyšela. Otevřu oči a ucítím tupou bolest hlavy. Když si mé oči zvyknou na tmu v místnosti a jsem schopná něco vidět, rozhlédnu se. Ležím v pokoji, který býval dřív Billa. Přivázaná k posteli s roubíkem přes ústa. Ten dívčí hlas - to byla Shadow. Seděla na komodě přede mnou a broukala si s pohupujícíma nohama. Snažím se vyprostit, ale ruce mám pevně přivázané. Po chvilce byl provaz zařezán do zápěstí tak, že jsem měla tlak v prstech. Tolik bych chtěla okřiknout Shadow, aby už držela hubu, ale nejde to. Otevřou se dveře a vejde dovnitř Shermine. Rozsvítí, zatáhne závěsy, opře se o komodu a ruce složí na prsou. S jejím vylepšeným obličejem mám hned lepší náladu a pocit uspokojení. Nenávistně si mě prohlížela a propalovala snad až na druhou stranu místnosti. "Tohle ti ty děvko neprojde." rukama projede po hraně komody a zhluboka se nadechne. "Řekla sis o to sama… nějak jsem to nedomyslela… měla jsi nakráčet za Lorenzem, ale ty si vlezeš sem. Mělo mě napadnout, že budeš chtít informovat Toma." prstem si projede po poraněném rtu. "Srala ses, do čeho jsi neměla, ale to bys přece nebyla ty, že? Mia… hrdinka… zachránkyně bezbranných." luskne prsty a do dveří vejde vysoký, svalnatý chlap s maskou přes tvář. Srdce se mi rozbuší tak, že jeho tlukot cítím až v hlavě. Přes nos se mi špatně dýchá a mám pocity na omdlení. "Tady Mala se o tebe s radostí postará a naučí poslušnosti." hlavou kývne, že má prostor. Blíží se ke mně. Snažím se vymanit z provazů, ale ještě si vše zhorším. Rukama chytne za tričko a roztrhne ho jako papír. Serve ze mně kraťasy a vytáhne nožík. Rozřízne mi podprsenku… snažím se křičet, volat o pomoc, ale nejde to. V tom se objeví Auclairová ve dveřích i s malou, ale jak vše uvidí, zděsí se a rychle zmizí. Za vše může ta svině… to ona má moji malou Mel. Za vše může ona… podívám se na Shermine a vidím, že jí dělá radost pozorovat to, jak budu trpět. Ani si nevšimla, že se objevili ve dveřích. Zavřu oči a uklidním se. Když k tomu má dojít, nedej jí ten pocit vítězství, jsi silnější jak ona. Zvládneš to… mluvím sama pro sebe. Letí dolů mé kalhotky a i když jsem po zákroku a krvácím, je mu to jedno. Uvolněná čekám na to, co má přijít. Otevřu oči a podívám se na násilníka klečícího nade mnou. Nehnutě ho sleduji a dívám se mu do očí. "Na co čekáš, sakra!" dupne nohou. "Slyšíš ty zmetku? Dělej!" Pohledem sjedu na Shermine. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. "Co si myslíš, že děláš, děvko!" Dělám, že jí neslyším a snažím se vnímat jenom broukání melodie, kterou vydává Shadow. V tom si začnu broukat s ní a vzpomenu si na moji skrýš, kterou jsem měla jako dítě v keřích za plotem našeho domu. Vždy jsem se tam schovávala před otcem. Bylo to moje útočiště před ranami a bolestí. Vidím tam i kytku, která tam rostla… Jak je možné, že o ní věděla Shadow? Dostanu ránu do obličeje. "Otevři oči! Dělej!" cítím a slyším Shermine, jak si na mě vybíjí zlost. Strhne mi pásku z úst a nehty mi zaryje do krku. Zrychleně a zhluboka dýchá. "Tobě se to snad líbí ty děvko, co? Ta představa, že by tě měl přefiknout ten zmrd se ti líbí, že?"
"O mě tady nejde… ty to stále nechápeš, že?" jemně promluvím. "Tobě Shermine nedochází jedna věc."
"O čem to kurva mluvíš?" znejistí. "Tím, že mi ublížíš, mi akorát posílí chuť pomsty proti tobě. Tím, že mi vezmeš dceru, podpoříš ďábla uvnitř mě." Začne se hlasitě smát. "To mám mít strach z těch tvých keců? Ti hráblo?"
"Tím, že mě připravíš o život Shermine, mi uděláš službu." V tom se přestala smát. "Kdybys pořádně četla tu mou knížku, tak by ti došlo, že je mé přání opustit tento posraný svět…. Do toho." povzbudím ji. Odstrčí Mala a vleze si na mě sama. Pěstmi do mě začne třískat, kam se jí to zrovna hodí. Ukrutně to bolí, ale nechci jí dopřát ten pocit slasti, o který se snaží. V tom uslyším elektrický výboj a něco těžkého padne na zem. "Tome?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Feel It All 3?

Ano

Komentáře

1 Lucyisnotok Lucyisnotok | 30. července 2018 v 16:41 | Reagovat

:( kedy bude dalsia cast

2 Démonka Démonka | 31. července 2018 v 14:01 | Reagovat

Taky netrpělivě vyhlížím pokračování ☹️... asi doba dovolených 😏

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama