Srpen 2018

Feel It All 3 - Kapitola 41.

9. srpna 2018 v 12:00 | By Best.ie |  Feel It All 3
Sedím v řadě prázdných židlí. Lidi kolem pomalu opouštějí místo a já se nemůžu hnout. Nejde to. Když bych se zvedl, opustil bych ji tím nadobro. "Billy, já už s Mel a Oliverem půjdu. Počkáme tě doma." políbí mě mamka na čelo a pohladí po zádech. Oliver zabořený do kapesníku následuje Simone. Upřeně sleduji její fotku… tolik mi chybí ten její smích. Ten její pohled, který jsem vždy vyhledával a tolik mě hřál na srdci. To její objetí, které mi dávalo pocit bezpečí… Cítím se tak prázdný. Měl jsem jí být větší oporou. Být jí nablízku a říct, že jsem tady pro ni. Někdo si sedne vedle mě. Mlčky tam sedíme a sledujeme její rakev. "Už je jí líp… Vždy její duše křičela o pomoc a my ani nevěděli, kolik toho pro nás dělá… Billy, neumřela nadobro. Máme Mel… a pokud… a pokud zůstane v našich myšlenkách a srdci, bude žít věčně." Ukápne mi slza z pod brýlí a vrhnu se Tomovi do objetí. Oba se rozpláčeme a já svým pocitům nechávám volný průběh. "Ty mě nesmíš opustit." zašeptám. "Nikdy jsem tě nechtěl opustit a už to neudělám, slibuji!" Pevně se stiskneme. "Odpusť mi… Odpusť mi, jak jsem se zachoval… Kdybych jí nenutil se sem vrátit, žila by." Sundám si brýle a podívám se Tomovi do očí. "Chci jí zpátky Tome… já jí tolik miloval!" cítím bolest, která mi svírá hrdlo. Tolik bych chtěl zakřičet na celý svět… . Zvednu se a přijdu k rakvi. Pohladím ji po délce její hrany a jemně zašeptám: "Miluji Tě Mio a v mém srdci zůstaneš… navždy!" kleknu si k ní, čelo opřu o rakev, zavřu oči a mé rty jí naposledy zazpívají:

Takhle mi tluče srdce
Protože ty jsi ten důvod
Ztrácím svůj spánek
Prosím, vrať se teď

Takhle jdou mé pochody myšlenek
A ty jsi ten důvod
Proč stále dýchám
Teď jsem beznadějný

Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jenom abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod

Takhle se mi třesou ruce
Protože ty jsi ten důvod
Proč moje srdce stále krvácí
Potřebuju tě teď

Kdybych uměl posunout hodiny dozadu
Ujistil bych tě, že by světlo porazilo tmu
Strávil bych každou hodinu, každého dne
Ochraňováním tě

Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jen abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod
Yeah, yeah...

Vylezl bych na každou horu
Přeplaval bych každý oceán
Jen abych byl s tebou
A napravil, co jsem pokazil
Oh, protože potřebuju aby jsi viděla
Že ty jsi ten důvod

Stojím venku a sleduji západ slunce. Kouřím cigaretu a snažím se stále pochopit proč. Kdybych udělal něco jinak, bylo by to jiné? Žila by? Je to pár hodin, co pohřeb skončil a já bych tam seděl ještě teď, kdyby mě Tom neodtáhl. Tolik bych chtěl rukou laskat její tělo. Zlíbat její krk a říct jí, že je to to nejlepší, co mě potkalo, ale je pozdě. Už neuslyší nic, co mám na srdci… Tom se postaví vedle mě a zapalovačem škrtne pod cigaretou. "Jak jí našli?" Zadívá se na oblohu, která se pomalu stmívala. "Upozornil na ni pes, který neustále štěkal u plotu. Majitelům to přišlo zvláštní, protože to nikdy nedělal a tak jí tam našli… v louži krve... měla u sebe doklady a... nebylo těžké ji… Tome, já ji byl identifikovat a … bylo to jako spala… Tak jsem na ní chtěl zakřičet, aby se probudila… její tvář však byla bledá… prázdná...bez života." pronesu do ticha. Tom mě chytne za rameno. "Co budeš dělat s klinikami?" Už jsem mluvil s Joshem. Byl blízký přítel Matea a Mii chtěl pomoct. Myslím, že to je ta správná osoba, která by to měla dodělat… ale jedno vím jistě. Nechám stáhnout z prodeje Miinu knihu."
"Proč?" podíval se na mě udiveně Tom. "Protože chci, aby si jí ti, kdo jí znali pamatovali tak, jaká byla… nechci, aby si mysleli, že byla divná a neměla to v hlavě v pořádku, zaslouží si to." Tom odhodí cigaretu na zem a nohou ji udusí. "Co bude dál? Jak to bude pokračovat bez… ."
"Bez ní?" doplní mě Tom. "Bille, její ztráta mě bolí jako tebe. Miloval jsem jí tak jak ty… Její poslední telefon byl, abych šel za svým srdcem a to taky půjdu. Moji budoucnost vidím v Helen a mé malé Mel. Musím jít dál a ty … ty bys měl jít taky." Lehce mě poklepe na rameno. "Určitě by si to tak přála." odejde dovnitř. "Jednou… se snad potkáme." lehce zašeptám. Svůj zrak zpátky upřu na oblohu a naposledy jí pošlu vzdušný polibek.

O 20 let později.

"Mel, máš tu svíčku?" podívá se na mě Oliver, "Počky, najdu ji." začnu hledat v kabelce. Vytáhnu jí a Bill mi podá zapalovač a mezitím dá obrovskou kytici do vázy. "Ten čas tak hrozně letí." podívá se na její fotku. "Myslíte, že na nás mamka dohlíží?" podívám se na všechny. "To víš, že jo." pronese táta. Bill mě a Olivera obejme kolem ramen. "Byla by na vás pyšná." Políbí mě na tvář. "Musím jít, žena mě čeká. Ahoj." obejme mě na rozloučení Oliver. "Pozdravuj mého synovce." mrknu na něho. "Budu. Čaute kluci." mávne rukou a odchází pryč. "Mel, měl bych ti něco dát." vytáhne Bill z kapsy obálku. "Včera, když jsem byl na půdě… našel jsem vzpomínkovou krabici Mii. Bylo v ní tolik věcí a vzpomínek a… ," dá mi obálku do ruky, "Tahle obálka pro tebe. Úplně jsem na ní zapomněl." pohledem sjede na náhrobek a ruce založí na hrudi. "Měli bychom tě teď s ní nechat o samotě." Obejme mě a políbí. "Potom dojdi domů. Helen s Charlotte na nás čekají s večeří." objetí mí věnuje i taťka. "Tam bude i Charlotte? Já myslela, že bude s tím svým klukem?"
"O tom nic nevím" podívá se na mě překvapeně. "Jak o své dceři nemůžeš nic vědět?" začnu se smát. "Děláš, jak kdyby ses mi ty se vším svěřovala." mrkne na mě a s Billem se vydají na cestu. Já se podívám na obálku v ruce. Sednu si k náhrobku, o který se opřu a otevřu to tajemství, které se skrývalo uvnitř. "Tak copak jsi mi napsala." promluvím k ní.

Moje malá Mel,
ať už je z tebe slečna tak věř, že v mém srdci navždy zůstaneš jako to moje malé miminko, které mi svým úsměvem rozzářilo den. Je to možná pro tebe stále těžké pochopit proč jsem to udělala, ale věř, že pro mě to byla ta nelepší cesta osvobození. Nikdy bych ti nechtěla ublížit a představa, že bych tě mým jednáním a chováním zatáhla do problémů, ve kterých jsem neustále byla… bylo nemyslitelné. Vím, že se o tebe Bill s taťkou skvěle postarají a vychovají šikovné děvče, které bude dělat všem radost tak, jak bych si to přála. Stanu se tvým andělem strážným a budu ti nablízku, to mi věř. Miluju tě má princezničko. Snad mi to jednou odpustíš. Tvá milující mamka.

Utřu si slzu, která mi stékala po tváři dolů. V dopise najdu ještě něco. Byl to malý přívěšek, který vypadal jako smyčka. Jemně ho stisknu v pěst. Mít něco, co psala vlastní rukou byl pro mě jako poklad a hlavně to bylo psáno mně. "To víš, že jsem ti odpustila." zašeptám a podívám se na její fotku. "Chybíš mi, ale vím, že na mě dáváš pozor." Poupravím kytku, kterou do vázy vložil Bill a vydám se domů.

Bill po mnoho let zůstal sám a nemohl se s Miinou smrtí smířit. Po dlouhé léta jeho srdce zůstalo věrné jenom jí. Kapela se dala zpět dohromady a všechno, co se stalo, je stmelilo. Tom se po třech letech oženil s Helen a narodila se jim dcera Charlotte. Oliver vystudoval vysokou a stal se z něho uznávaný právník. Oženil se a čekal se svou manželkou rodinu. Mel, když dospěla do věku, kdy dokázala pochopit, co se s její matkou stalo se rozhodla, že chce pomáhat lidem, jako byla ona. Dostala se na dobrou školu a chtěla být psychiatričkou. Simone se po tom všem nastěhovala do L.A., aby mohla mít všechny pohromadě a dohlédnout na ně. Josh po smrti Mii převzal kliniky a dokončil plány, které měla. Stavbu dokončil, sjednotil kliniky do jedné a před komplex nechal postavil sochu Mii, která dohlížela na celý areál jako strážný anděl.

The Endu


A nakonec, vzkaz autorky pro Vás všechny, kteří jste trpelive čekali s nadšením na každý jeden díl a docetli FIA až do komce:

Milý čtenáři,
příběh Feel It All, a to i Mii, skončil - ač tragicky. Někdy vše nekončí větou: "Žili spolu až do smrti". Chtěla jsem prostřednictvím jí trochu ukázat, že jsou lidi, kteří někdy bojují sami se sebou a nemají to jednoduché. Někdy je to temno uvnitř jich pohltí a spolkne.
Snad jsem Vás moc koncem nenaštvala, protože jsem osobně při psaní cítila, že je to správné zakončení jejího utrpení za to vše, co zažila. Doufám, že jste prožili za celé tři díly trochu napětí, soucitu i radosti při prožívání života jak Mii, tak kluků. Tímto bych Vás chtěla poprosit o napsaní dojmů, pocitů a to, jak se Vám to líbilo. I když to bude negativní reakce, ale i to je hodnocení. Je dobré vědět, že aspoň někdo četl FIA, protože to kolikrát nakopne k dalšímu psaní.
Moc děkuji,

Best.ie

Feel It All 3 - Kapitola 40.

8. srpna 2018 v 12:00 | By Best.ie |  Feel It All 3
Druhý den ráno zajdu na sesternu a vyžádám si propuštění na revers. Byly protesty jak sester, tak i doktorů, že je to riziko, ale nedala jsem se. Všechno jsem si sbalila a nechala se taxíkem dopravit domů a využila toho, že tam nikdo není. Jak mi Bill slíbil, poslal mi fotku, že jsou na cestě do zoo. Vezmu si doklady, peněženku, obléknu si čisté oblečení a zavolám si opět taxi. Než přijede, nechám dopis pro Mel na mé posteli a pro Billa napíši na postel vzkaz. "Odpusť mi, prosím. Miluju tě." Ze vzpomínkové krabice vezmu náramek od Billa i s prstýnkem a nasednu do taxíku. Můj směr je letiště. Musím nějakou dobu počkat na můj let, který mě dopraví do mého rodného města. Mobil si vypnu a hodím ho do koše ještě na letišti. Už ho nebudu potřebovat. Vyberu si papírovky, abych nemusela použít kartu a nasednu do letadla. Koupím si menší svačinu i s vodou. Jizva hodně bolela, ale pomohly mi prášky na bolest. Jako můj doprovod mi byla Shadow. S ní jsem se cítila klidná. Už jsem si zvykla, že je mou součástí. Celou cestu jsem měla možnost o všem přemýšlet a ujasnit si, že to vše opravdu chci.

Po příletu si stopnu taxi a nechám se dopravit do místa, které bylo mým cílem. Procházím se, když dojdu k známému místu. Procházím parkem, ve kterém mě Tom požádal o ruku. Vše to bylo tak živé… chvilku tam stojím a dívám se kolem. Užívám si zpěv ptáků a větru, který si pohrával s mými vlasy. Vyzuji si boty, sundám si ponožky a bosou nohou si užívám pocitu chladné země. Pomalu se bosá vydám uličkou k domovu, který jsem nedávno prodala. Vzpomenu si na zhrouceného Billa u dveří… Olivera, který se učil na silnici před domem bruslit. Na Pumbu, který štěkal na keř, přes který Oliver pohodil svetr. Nepozorovaně prolezu do zadní části zahrady, kde na mě štěkal malý pes. Z batohu vyhrabu bagetu, kterou jsem si koupila po cestě a hodím mu ji, abych ho aspoň na chvíli umlčela. Dojdu k plotu, který byl v mých vzpomínkách. Nic se na něm nezměnilo a zůstal tak, jak si ho pamatuji. Oddělám volnější prkna a ukáže se mi cesta, která byla tak známá a přesto zapomenutá. "Čekám na tebe!" slyším Shadow radostně křičet. Proderu se do středu místa, kde bývalo mé útočiště. Najednou si vše vybavím. Jabloň tam sice nebyla, ale cítila jsem se tak příjemně. Kruh, který tvořily keře působil tak útulně, i když byl bez lití. Avšak po okýnku z větví nebylo ani památky. Opřela jsem se tam o ztrouchnivělé prkna a vzpomínala. Tolik mi chyběla má maminka. Vím, že ublížím Mel, ale jinak to nejde. Nedokážu bojovat s myšlenkou, že díky mně a pomstě lidí, které jsem dostala do vězení, by trpěli opět lidi, kteří jsou mému srdci blízko. Slyším, jak ten pes ze zahrady štěká na plot, kterým jsem prolezla a musím uznat, že byl hodně vytrvalý. Vytáhnu z batohu mp3 přehrávač tak, jak tomu bylo vždy, když jsem potřebovala před něčím uniknout. Zapnu si píseň od Linkin Park - One more light a dám smyčku, aby se mi přehrávala dokolečka. Podívám se na Shadow, která seděla naproti mně a usmívala se. "Budeš mi nakonec chybět, víš o tom?" usměji se na ni. "Budu tu s tebou, až do konce." věnuje mi úsměv. Kyvnu s hlubokým nádechem na souhlas a dám si sluchátka do uší. Opřu se pořádně o desky a nechám se unášet melodií, která mi proudí do uší. Po chvilce si vysléknu mikinu, i když je venku ještě hodně chladno. Mé nohy mě zebou, ale snažím se to nevnímat. Nahmatám peněženku, ve které najdu plátek žiletky a rozbalím ho. Papírek upustím a prohlédnu si její ostré hrany. Cítím, že to tak má být. Všem bude líp beze mne a nikomu už nebudu ubližovat. Někdy je potřeba říct sbohem o něco dříve. Odejdu tam, kde už nikomu nezničím život. Natáhnu ruku, zavřu oči a po celé její délce se zatnutými zuby projedu ostrou hranou žiletky hluboko do ní. S výkřikem vydechnu a žiletku upustím. Prohlídnu si mé zakrvácené roztřesené prsty, tričko, po kterém krev stékala dolů. Rozpláču se, ale svým způsobem cítím uvolnění. Z batohu vytáhnu prsten, který si nasadím a náramek pevně sevřu v ruce. Zavřu oči a nechám se unášet vzpomínkami na všechny mé blízké. Síly mě pomalu a jistě opouští… je mi chladno… Naposledy se mi vybaví má maličká Mel. Její úsměv, rtíky a oči, které každého chytli za srdce…a i Bill, který jí má v náručí a oba se na mě smějí. Vybavím si jejich objetí a polibky, které mě lehce a naposledy zahřejí… "Odpusťte mi to… ." zašeptám. Než mě síly opustí nadobro.

Feel It All 3 - Kapitola 39.

6. srpna 2018 v 12:00 | By Best.ie |  Feel It All 3

Uběhlo čtrnáct dní, kdy jsem byla hospitalizována. Bill stále nechtěl odpustit Tomovi. I když se o to Tom snažil. Helen se nastěhovala k nám po dobu než se vrátím, aby se mohla postarat o malou. Tom nebyl ve stavu, kdy by se mu malá mohla svěřit. Díky výpovědi Helen byla Shermine a dalších pár lidí pod zámkem a čekal je soud. Měla jsem obavy, že Toma vezmou pod zámek jako komplice, ale díky Helen a její výpovědi, že do něho cpali omamné látky a neměl se tomu jak ubránit, toho byl zproštěn. Celý gang mafie, byl zadržen a celé sídlo oblehla kriminálka. Pohlédnu na obvaz, který byl omotán kolem mého břicha. Stálo to za to. Jak řekl Tom, že za mnohé dluží Helen. I přes to všechno se o něho starala a pečovala o něj. Bylo na něm vidět, že ač nechce, cítí k ní náklonnost. Vůbec mi to nevadilo a byla jsem i ráda. Zaslouží si někoho, koho bude mít opravdu rád a nebude namočený neustále v nějakém problému. Oliver kvůli mně přijel ze školy, aby mě navštívil. Tak dlouho jsem ho neviděla, že mi přišlo, že ho skoro nepoznávám. Byl tak vyspělý, rozumově. Jsem na něho opravdu pyšná. Výsledky má výborné a opravdu směřuje ke svému cíli. Luisa by na něho byla právem hrdá. Liam mi hned dal všechno naplno sežrat. Tak jak mi vynadal on, se do mě nikdo nepustil už pěkně dlouho. Já jenom ležela a mlčky ho poslouchala. Josh mě chodil navštěvovat jak to jenom šlo. Počítalo se s tím, že tam budu ležet ještě týden, ne-li čtrnáct dní. Se zahojením byly menší problémy a výsledky z histologie naštěstí vyšly negativní.
"Myslíš, že tam svítí slunce?" chodí kolem postele Shadow. "Určitě je tam pěkně." prohlížím si jí. "Není ten správný čas?"
"Na co?" zastaví se a pohlédne na mě. Už nemusela nic víc říct. Přesně jsem věděla o čem mluví. Někdy prostě člověk vycítí, že je ta správná chvíle. Vezmu papír, propisku a napíšu dopis. Sestru poprosím, zda nemá obálku, do které bych to mohla vložit a zalepit. Napíšu na ni velikým Mealnie a uložím si ho to tašky. Vezmu telefon do ruky, pomalu se zvednu a jdu k oknu. "Ahoj Billy, jak se máte?"
"Ahoj, zrovna jsme na nákupech. Bylo to opravdu nutné. Spíš Helen to nutně potřebovala."
"Bille, nenuť ji do něčeho, co nebude chtít! Znám tě!"
"Mio, já a nutit někoho?" směje se. "Jak malá?"
"Je hodná, neboj." Prohlížím si stromy, se kterými si pohrává vítr. "Můžete se tady stavit na otočku? Chtěla bych Vás vidět."
"Mio, děje se něco?"
"Ne, nic, jen chci, abyste přijeli."
"Dobře, do hodiny bychom tam mohli být."
"Děkuji. Budu čekat." a zavěsím. Toužím po tom Mel pořádně obejmout. Chvilku si prohlížím okolí a vzpomenu si na to, jak kvůli mně Tom ozdobil kousek parku a mé nohy za zvuku hudby cítily jemnost trávy. Vytočím číslo na Toma. "Mio, ahoj."
"Tome. Jak se máš? Co léčení?"
"Je to těžké, ale když to tehdy zvládl Bill a ne jednou, tak pro mě to bude hračka." zasměje se. "Chodí za tebou někdo?"
"No… ehm… Helen s malou."
"Tome, nenech jí utéct."
"Mio, to nemyslíš vážně."
"Myslím… nezahoď tu možnost být šťastný, pokud k ní něco cítíš."
"Můžu mít na tebe otázku?"
"Ptej se."
"Po celou tu dobu jsi milovala Billa, že je tomu tak?" Setřu prstem prach z rámu okna. "Měl jsi tehdy pravdu. Vždy byl v mém srdci, jenom já si to prostě neuvědomovala. Promiň."
"Měl jsem to tušit, ale nemám ti to za zlé. Máme krásnou dceru a jsem za ni moc rád."
"Je to naše sluníčko… Ale myslím si, že nejdůležitější bude, abyste se dali dohromady a usmířili se s Billem. Nemůžete být stále rozhádaní."
"Musím dám Billovi čas. Hodně jsem to pohnojil. Ani se mu nedivím. Divím se, že se se mnou bavíš vůbec ty." vzdychne. "Protože já to vidím za tu dobu úplně jinak, Tomy. Přehodnotila jsem hrůzu věcí."
"A Mio?"
"Ano?"
"Helen mi říkala, že jsi nemocná?"
"Co ti přesně řekla?"
"Že trpíš nějakou demencí?" Tomu se musím zasmát. "Já si říkal, že je to kravina." uchechtne se. "Mám schizofrenii, Tome a musím podstoupit léčbu."
"Co?!"
"Je to tak. Strýček google ti s tím pomůže. Mám tě ráda Tome."
"Já tebe taky, Mio."
"Musím končit, ale chci abys o tom věděl, že v mém srdci jsi a ať se stane cokoliv… jste a byli jste mou součástí života."
"Ty v mém taky, Mio."
"Ahoj." zavěsím. Nějak se mi sevřelo hrdlo. Nějak to na mě vše doléhá. "Už se moc těším." poskočí vedle mě Shadow. Lehce se na ni pousměji. "A víš, že se těším taky?" sednu na postel a čekám, až za mnou dojdou. Dlouho jsem nečekala a se zaklepáním vstoupil Bill s Mel na rukou. "Ahojte."
"Ahoj Mio, jak je?"
"Bolí to, ale nic, co bych nezvládla. Dej mi jí do rukou." Bill mi dá malou a já si jí k sobě přitisknu. "Kde je Helen?"
"Říkala, že to je naše chvilka a nechtěla tady překážet."
"To je přece hloupost!"
"To jsem jí říkal taky, ale i tak si to nedala vysvětlit." sedne si na postel za námi. Políbím Mel na tvář a tak mi to vše přijde líto. Ukápne mi slza, kterou se snažím rychle zamaskovat. "Děje se něco, Mio?" chytne mě za rameno. "Ne, ne… nic."
"Vidím to."
"Prostě jsem ráda, že jí mám u sebe. Bille… ." podívám se na něho. "Miluji tě a vždy budu, pamatuj na to."
"Mio, dobře víš, že já tebe taky." pohladí mě jemně po tváři. "Kdyby se cokoliv stalo, prosím… pamatuj na to, že Vás miluji… ."
"Mio, co se děje?" Bez odpovědi se k němu nakloním a políbím. "Nic se neděje. Mám Vás ráda po boku a chci si pamatovat tuhle chvíli." Bill mě k sobě pevně stiskne a já se snažím si zapamatovat jeho vůni. Teď jsem mohla říct, že jsem opravdu připravená. "Billy? Vezmi zítra Helen s Mel do zoo. Udělejte si výlet."
"To počkáme na tebe a společně… ."
"Ne, na mě nečekejte. Chci, abys vytáhl Helen někam ven, zaslouží si to."
"Dobře." věnuje mi milý pohled. "Potom mi pošli fotku, že jste na cestě, abych věděla, že jsi slib dodržel." lehce ho pošťouchnu prstem. "Okey." usměje se. Rozloučím se s nimi a pevně obejmu, jako bych je neměla už spatřit.

Feel It All 3 - Kapitola 38.

3. srpna 2018 v 17:41 | By Best.ie |  Feel It All 3
Je po druhé hodině ráno. Oblečená, se zbraní v ruce a alkoholem posilněná na cestu stojím připravená k odjezdu. Stále si stojím za tím, že i když mě to bude stát život, mou dceru v tom nenechám. Tenhle typ lidí mě připravil o tolik lidí, ale svou dceru jim nenechám. Nasedneme do auta a rozjedeme se. "Opravdu víš, kam jet?" prohlížím si zbraň v ruce. "O to neměj péči. Párkrát už jsem měl tu poctu tou tajnou cestou jet."
"Já měla vždy šátek na hlavě… jako by měl strach, že bych se jednou mohla vrátit."
"Když mi tak šrotuje v palici, to musíš znát i toho Kaulitzovic teplouše."
"Teplouše?" s pozvednutým obočím se na něho podívám. "Jo, však to táhl s tím jeho kamarádíčkem, než zaklepal bačkorama."
"Ty jsi u toho byl?"
"Jistě." V tom si vzpomenu. "Já tě přece znám! Ty jsi dělal v Diabolu za barem!" Pool zastaví u krajnice. "Já si myslel, že tě znám jenom z té fotky a to jsi byla ty s tím kufrem… tu noc tam byla přestřelka."
"Jo… tu noc zmizeli."
"Kurva, to je náhoda." začne se smát. "Já potom hned na to odešel. Nechtěl jsem mít pletky s fízlama."
"Teď mě tak napadá… Poole, ty máš díky Diabolu a nejen díky tomu hodně známých, že?"
"Si piš, kotě."
"Terén máš prozkoumaný… ." Hlavou kývne na souhlas. "Znáš nějakého odstřelovače?" Překvapeně se na mě podívá. "Co se ti sakra zrodilo v té tvé hlavě?" Lehce se pousměji. "Menší plán jak vyhnat ovečky a budeme potřebovat ohňostroj… hodně ohňostroje! A ještě dodatek. Bill není teplouš, mám to vyzkoušené." Mrknu na něho. Naše návštěva sídla pekelného doupěte se ještě protáhla. Pool mě vyhodil na nákupech a já nakoupila tolik pyrotechniky, co to šlo. On mezitím sehnal tři kamarády, kteří se nebáli jít do toho s námi. Už od začátku je to jako z filmu. Nikdy bych neřekla, že to tak dopadne, ale je to nutné. Stojím venku a čekám, až Pool dojede. "Jedeme na výlet?"
"Ano, Shadow, jedeme."
"Už se těším, až tam porostou květiny."
"Kde?" vyzvídám. "Na tom našem místě?" vzpomenu si na to, co se mi vybavilo. "Ano." radostně zatleská rukama. "Chceš, abychom se tam před tím vším zlým schovali, že?" čapnu si vedle ní. "Vždy to bylo místo klidu a roste ta pecka!"
"Pecka?"
"Zasadila jsi tam pecku jablíčka." Zavřu oči a začnu si broukat píseň jako předtím. Bylo to moje místo, moje pevnost, moje království. V létě tam kvetly kytky a malým okýnkem, které jsem si udělala, byla možnost se dívat na vzdálenější les a jeho okolí. Vybaví se mi semínko v ruce, které jsem zahrabala. Chtěla jsem z toho mít strom plný jablek a bydlet tam. Udělat si tunel do toho blízkého lesa na jahody a maliny a být lesní princeznou. Být kamarádka všech zvířátek a tančit tam bosá jako víla. "Poslední cesta?"
"Poslední cesta." zašeptám a s lehkým úsměvem se na ni podívám. Po chvilce na to přijede Pool a já nasednu. Sestrojíme rychlý plán útoku a vydáme se na místo. Bylo nad ránem, když jsme se dostali do hlavního bodu. Kus jsme museli dojít, abychom neupozornili autem. Všechny něpotřebné věci jsem nechala v autě a tím i mobil. Nevím proč, ale necítila jsem strach. Bylo v tom odhodlání. Já s Poolem jsem rozmístila pyrotechniku. Dylan, Will a Matt si našli nejlepší místo tak, aby měli v dohledu vchod i obě strany od budovy. Oba se zapalovači v ruce jsme se na sebe podívali. "Podaří se to?" s nadějí v očích se na něho podívám. "A jestli ne, jsem rád, že jsem do toho mohl jít se slavnou Miou." Praštím ho po zádech. "Vole." zakroutím hlavou. Zkontroluji si zbraň, kterou mám za pasem. Matt mi jí vyměnil za lepší. Dle jeho slov, to co mi dal Pool bylo z období křídy. Než mi došlo, kam tím míří, už jsem v ruce měla zbraň i s tlumičem. Ukázal mi jak se s tím zachází, tak snad to ve správnou chvíli správně použiji. Škrtnu zapalovačem a vypustíme první menší rachejtli, která se vznese k obloze a bouchne. Jak jsem předpovídala, z budovy vyběhnou dva ozbrojení chlápci a začnou se rozhlížet. Pool odpálí další menších rachejtli a to už se ti hromotluci vydají naším směrem. Až přijdou do bodu, kde je cesta trochu z kopce, kluci je odstřelí a jejich těla se svalí dolů. Byl to hrozný pohled, ale nebylo zbytí. Tak nebyli vidět a nevzbudilo to poplach. Pool odpálil další a to už jich vylezlo více. Já jich napočítala pět, ale Pool ukazoval, že se jeden zašil za roh baráku. Toho Will odpravil rovnou, protože nebyl nikomu zrovna na očích. Já odpálila další salvu, abych je přilákala blíž. Jak se předvídalo, rozběhli se naším směrem. Když přiběhli do daného bodu, začali padat jako hrušky. Nejhorší bylo, že nikdo nevěděl, kolik jich tam je. Jenže to tak vyšlo ještě jednou a další už nevycházeli. Vtrhnout jsme tam nemohli, protože bylo jasné, že na nás čekají. Bylo by to, jako vlézt vlkovi přímo do chřtánu. Bylo nutné rychle jednat, než se slezou i z okolí. "Já bych tam hodil granát." kývne hlavou Pool. "To ať tě ani nenapadne! Mám tam dceru a je tam Auclairová! Ty dvě musí zůstat naživu!" praštím ho po hlavě. "To mi vyletěla jenom myšlenka, nemusíš se hned nasrat."
"Počkat… možná jsi na to kápl." Dylan se k nám přiblíží. "Jak budeme postupovat?"
"Hej, kámo, tak to si nejsem nějak jistej." pohledem z něho sjede na mě. "Říkal jsi, že to tady znáš."
"Jasné."
"I já tam byl." odkývne Dylan "Tím líp. Kde se nachází z této pozice místnost, kde bývají oběti?"
"Z přední části ve sklepení."
"To je?"
"Tam na pravé straně od těch oken se závěsy." ukáže prstem směr. "V zadní části se nachází co?"
"Společenské místnosti, pokud to chceš nazvat odborně." odpoví Dylan. Přišel mi jako rozumný kluk. Pool byl chováním trochu jednodušší kluk, ale nestěžuji si. "Jde se tam nepozorovaně dostat ze zadní části tak, aby se tam dala
umístit nálož?"
"Začínáš se mi holka líbit." usměje se. "Wille, zkus nahlédnout do zadní části přes okna." promluví do mikrofonu, který měl na hlavě. "Neposílej ho tam!" vyděšeně se na něho podívám. "Tohle se dá použít na více věcí." poklepe na zbrani na dalekohled. "Naše výhoda je, že tenhle druh týpků je nevede a tím máme výhodu. Jsou to pouliční šmejdi a tuhle variantu neznají." mrkne. "Will hlásí, že je tam pár chlápků a podle všeho řeší situaci, protože jsou ozbrojení. "Jenže nemáme nic kromě těch rachejtlí." vzdychnu. "To sis jako vážně myslela, že na takovou akci půjdeme na prázdno?" kluci poklepou na batohy. "Vážně?"
"To jako vážně." usměje se Dylan. "Můžu jít na to?" odhodlává se Pool. "Není třeba." podívá se na něho Dylan. "Matt už je tam." podá mi menší dalekohled z batohu. Vidím, jak se za barák plíží postava. "Wille, připrav se. Bude BOOM." řekne do mikrofonu. ''Vy se nachystejte taky. Nejspíš budou vybíhat ven, ale je možné… je pravděpodobné, že vyšlou jako oběť tvoji dceru. Musíte být obezřetní." Už jenom kývnu. Až teď se mi opravdu roztřepaly ruce. "Co jsi vůbec zač?" podívám se na něho. Jako padouch a grázl nevypadá. "Jsem voják. Jako ti dva tam. Bojovali jsme v Afghánistánu."
"Jak je možné, že jste šli do takovéto akce?"
"To neřeš. Je to osobní… tak, jde se na to. Připraveni? Poole, né že to posereš, kamaráde."
"Ty vole, snad poznám kreténa od ženské." Dylan protočí oči, rozdá nám sluchátka s mikrofonem, jak mají oni a vydá se na místo. "Takto se dělají filmy… ." pronesu do ticha. "Toto je záživnější jak film, kotě." Už jenom vzdychnu a sleduji co bude následovat. My tam spíš byli na okrasu, protože zbraně, které byli na takovou dálku nutné, měli jenom kluci. "Věřím vám… ." zašeptám do vysílačky. A v tom se ozve neskutečná rána. V tom vyběhnou nějací chlápci z baráku a začnou pobíhat kolem. Najednou se objeví Lorenzo, drží pistol u hlavy Auclairové, která má v rukou brečící Mel. Kluci brali jednoho po druhém, ale na Lorenza nikdo nesáh. Bylo to moc veliké riziko a ten parchant si toho byl moc dobře vědom. Mířil si to k autu a to jsem nemohla dopustit. Zvedla jsem se a rozběhla se naproti němu se zbraní v ruce. "Co to kurva děláš!" ozve se mi do ucha. "Není jiná možnost. Teď a nebo … nikdy!" vzdychnu do mikrofonu. Vběhnu do zorného pole Lorenza. Ten se zastavil a jenom se usmál. Popoháněla mě láska k mé malé Mel. To ona mi dávala tu odvahu. Jeden z jeho goril namířil pistol proti mně a vystřelil dřív, než šel k zemi. Náboj mě naštěstí škrábl a zcela minul. "Mioooo néééé." Pevně k sobě stiskne Mel a Lorenzo namíří tentokrát zbraň proti mně. Zastavila jsem se. Teď je je ta pravá chvíle… "Tak naivní!" začne se smát. A vystřelí. Zasáhne mě přímo do břicha, ale já se i přes tu bolest usměji. "Teď!" křiknu. Auclairová uhne na stranu a Lorenzo to chytne přímo mezi oči. Padne na zem bez známky života. Já padnu na kolena a prohlédnu si krev, která ze mě teče. Připlazím se k nim po čtyřech. "Zlatíčko… už to bude v pořádku." políbím ji na líčko. To, že kolem nás se stále střílelo mi nějak nedocházelo. "Jak se vůbec jmenujete?"
"Helen… ." vzlykne. "Postaráte se mi o ně, Helen?" Helen tekly slzy po tváři. Pohladím Mel po tváři. "Miluju tě brouku můj." ulehnu na kamínky, na kterých jsme byli. V tom přiběhli kluci. "Policie se o ni postará, my musíme zmizet. Jsou za rohem." Helen jenom kývla hlavou a kluci zmizeli. "Milujete Toma?"
"To není pravá chvíle, Mio… ."
"Milujete?"
"Ano."
"Nenechte si … ho utéct. ...Je to velice hodný … kluk." pomalu a jistě se mi zatmí před očima. Podařilo se mi zachránit to, co mi bylo nejcennější a o to mi šlo. To, že tady teď ležím je vedlejší.

Feel It All 3 - Kapitola 37.

2. srpna 2018 v 20:32 | By Best.ie |  Feel It All 3
"Co si myslíš, že teď děláš?!" rozkřikne se. "Tomíku, zlato… ."
"Drž hubu a slez z ní! HNED!"
"Tak ty se postavíš za ni?"
"Tome, má naši dceru!"
"Drž hubu děvko!" a udeří mě. "Nech jí!" okřikne jí. Nahne se k Malovi a taser mu vrazí mezi nohy. "To máš za to, že jsi to do ní chtěl vrazit… Kde je naše dcera?!" okřikne Shermine. "Drahý, já nevím o čem to mluvila." sleze ze mě a pomalými kroky jde k němu. Na Tomovi jde znát stav pod vlivem nějaké látky. "Drž se ode mě dál." namíří taser proti ní. "Tome, prosím, má ji Auclairová, najdi ji."
"Mlč děvko!" V tom se Tom napřáhne a usadí jí ránu přímo do spánku. Shermine se složí jako domeček z karet. Vezme nůž, který leží vedle Mala a rozřízne mi lana svazující mé končetiny. "Musíme najít Mel." podívám se na něho prosebně. "Přinesu ti oblečení." Než Tom dojde, vezmu taser, který položil na komodu a hodím si ho do batohu, který byl kousek od skříně. Během chvilky byl zpátky a donesl mi šaty i s kalhotkami od Shermine. Jiná varianta nebyla. "Nevíš, kde je Aucleirová?" s nadějí v hlase čekám na odpověď. "Při mém příjezdu jedno auto zrovna odjíždělo z pozemku." Obléknu se, popadnu batoh a seběhnu schody, když v tom se mi to cesty postaví nějaká ženská, která vypadá, jakoby opustila brány bordelu. "Mio!" křikne na mě Tom a běží za mnou. "Kam si myslíš, že jdeš?" řekne ta ženská hlasem, který se zařezává do uší. "Odcházím těmi dveřmi a ty mi v tom bráníš, ale né na dlouho." Praštím ji po hlavě batohem, který svírám v ruce. "Dobrá trefa."
"Dík." podívám se na něho. Zastavím se a otočím se naproti němu. "Co jsem to s tebou provedla." pohladím ho po tváři. "Za to přece nemůžeš."
"Můžu… promiň mi to."
"Mio, já ti nemám co odpouštět. Ty mi odpusť, že jsem se tak zachoval." sklopí hlavu. Prstem ho chytnu za bradu a zvednu jeho tvář k mé. "Teď se hlavně snaž usmířit s Billem… a Tome." sáhnu do batohu. "Ty mi odpusť to, co teď udělám, ale je to jenom mezi mnou a Lorenzem. Vytáhnu taser a paralyzuji ho. Bolestí se mi sevře hrdlo, ale nemohl jít se mnou. Nesnesla bych, kdyby se mu mou vinou něco stalo. Nedej bože, kdyby umřel. To bych si neodpustila nejen já, ale ani Bill. Vytáhnu telefon a zavolám si taxi. Liamovi pošlu textovku, že má práci v Kaulitzově vile. Seběhnu kopec dolů a tam na něho počkám. Když se objeví, nechám se zavést do nejhorší čtvrti, která poblíž je. Kupodivu to byla ulice, kde dřív fungoval klub Diabolo. Je pozdě v noci, tak se to tady životem jenom hemží. Měsíc je v úplňku a já si najdu tu nejzářivější hvězdu na nebi. "Stůj při mně." zašeptám k Mateovi. Procházím mezi děvkami a ptám se na Blacka, protože ten tím byl proslulý a doufám, že některá byla jeho zákaznice. Jenže ani jedna z nich mi nic říct nechtěla. Nezbylo mi, než zkusit dealery, zda neznají Rodea či Lorenza. Mám strach a vzpomínka na Viktora a Ivana ve mně probudí paniku, ale pro mou dceru udělám vše. Procházím mezi nimi a připadám si jako lovná zvěř. Ty jejich narážky, pohledy a doteky… dělá se mi z toho zle, ale jinou variantu nemám. Projdu kolem jednoho, který mlčky přihlížel. Blonďatý mladík, který mi připomínal Billa. "Hledáš Rodea?" opře se o zeď. "Ty ho znáš?"
"Toho nenajdeš… je po něm."
"Tak to musíš vědět, kde má sídlo Lorenzo." Jeho tvář je skoro kamenná. Ani náznak něčeho, co by mi pomohlo poznat, zda to jméno někdy slyšel. "Proč?" zapálí si cigaretu. "Vzal mi něco, co patří mně." Chlápek se uchechtne a změří si mě pohledem. "To na něho jdeš sama? Bez armády?… Beze zbraní a ke všemu vypadáš v těch hadrech, že se posereš z pohledu na švába." začne se smát. "Můžeš mi říct, kde je?!" Po chvilce si odkašlal a opět mi věnoval pozornost. "Co za to?"
"Já nevím. Co chceš?"
"Jeho hlavu."
"Co?!" tohle jsem opravdu nečekala. "Dlouho jsem čekal na den, kdy se té svini budu moct pomstít a vyhlížel znamení. Každý den se modlil, aby mi bůh dal svolení se pomstít." uchechtne se. "Ale nečekal bych, že zrovna takové." Přijde mi, že mám slyšiny a nebo si ze mě dělá srandu? Nevím co mám očekávat a cloumají se mnou obavy. "Tobě taky… ublížil?"
"Vzal mi celou rodinu." odplyvne si na zem. "Celou… všichni uhořeli a to jenom díky tomu, že jsem nechtěl jít do jeho služeb… Chci jeho smrt, jenže je v obložení těch jeho goril. Tolik plánů, co jsem měl… ."
"Jdeš do toho se mnou?"
"Jdu. O dva bloky dál mám auto." Nevím, zda mu mám věřit, ale pokud mě dopraví na potřebné místo, jsem schopná zatnout zuby. Dlouze jdeme, když to ticho přeruší: "Tobě vzal koho?" kopne do kamene na cestě. "Mou dceru. Má pár měsíců."
"Doprdele… cos mu provedla?"
"Něco víc než ty." snažím se to utnout a nerozvádět. Nasedneme do auta a natáhne ke mně ruku. "Pool."
"Mia… Pool?" pozvednu obočí. "Jako děcko jsem se často topíval … a tak nějak mi to zůstalo… Mia. Kde už jsem to slyšel? Jednou po nějaké šel Ivan." V tom zastaví auto a zahledí se na mě. "To jsi kurva ty!"
"Ne, to si mě s někým pleteš." snažím se to rychle zakecat a nedívat se mu do obličeje. "Pamatuji si tu tvou fotku. To už nezakecáš!"
"A co teď budeš dělat? Zastřelíš mě?" Chvilku si mě prohlížel, když v tom se začal smát. "Kurva dej pokoj! Jsi moje hrdinka! Ty vole - postavit se jim, na to byly pořádné koule a tys… ty vole!" bouchne do volantu. "To bude aspoň akce! Obstarám ti zbraň a nejspíš i lepší hadry… ." sjede si mě pohledem.