Feel It All 3 - Kapitola 40.

8. srpna 2018 v 12:00 | By Best.ie |  Feel It All 3
Druhý den ráno zajdu na sesternu a vyžádám si propuštění na revers. Byly protesty jak sester, tak i doktorů, že je to riziko, ale nedala jsem se. Všechno jsem si sbalila a nechala se taxíkem dopravit domů a využila toho, že tam nikdo není. Jak mi Bill slíbil, poslal mi fotku, že jsou na cestě do zoo. Vezmu si doklady, peněženku, obléknu si čisté oblečení a zavolám si opět taxi. Než přijede, nechám dopis pro Mel na mé posteli a pro Billa napíši na postel vzkaz. "Odpusť mi, prosím. Miluju tě." Ze vzpomínkové krabice vezmu náramek od Billa i s prstýnkem a nasednu do taxíku. Můj směr je letiště. Musím nějakou dobu počkat na můj let, který mě dopraví do mého rodného města. Mobil si vypnu a hodím ho do koše ještě na letišti. Už ho nebudu potřebovat. Vyberu si papírovky, abych nemusela použít kartu a nasednu do letadla. Koupím si menší svačinu i s vodou. Jizva hodně bolela, ale pomohly mi prášky na bolest. Jako můj doprovod mi byla Shadow. S ní jsem se cítila klidná. Už jsem si zvykla, že je mou součástí. Celou cestu jsem měla možnost o všem přemýšlet a ujasnit si, že to vše opravdu chci.

Po příletu si stopnu taxi a nechám se dopravit do místa, které bylo mým cílem. Procházím se, když dojdu k známému místu. Procházím parkem, ve kterém mě Tom požádal o ruku. Vše to bylo tak živé… chvilku tam stojím a dívám se kolem. Užívám si zpěv ptáků a větru, který si pohrával s mými vlasy. Vyzuji si boty, sundám si ponožky a bosou nohou si užívám pocitu chladné země. Pomalu se bosá vydám uličkou k domovu, který jsem nedávno prodala. Vzpomenu si na zhrouceného Billa u dveří… Olivera, který se učil na silnici před domem bruslit. Na Pumbu, který štěkal na keř, přes který Oliver pohodil svetr. Nepozorovaně prolezu do zadní části zahrady, kde na mě štěkal malý pes. Z batohu vyhrabu bagetu, kterou jsem si koupila po cestě a hodím mu ji, abych ho aspoň na chvíli umlčela. Dojdu k plotu, který byl v mých vzpomínkách. Nic se na něm nezměnilo a zůstal tak, jak si ho pamatuji. Oddělám volnější prkna a ukáže se mi cesta, která byla tak známá a přesto zapomenutá. "Čekám na tebe!" slyším Shadow radostně křičet. Proderu se do středu místa, kde bývalo mé útočiště. Najednou si vše vybavím. Jabloň tam sice nebyla, ale cítila jsem se tak příjemně. Kruh, který tvořily keře působil tak útulně, i když byl bez lití. Avšak po okýnku z větví nebylo ani památky. Opřela jsem se tam o ztrouchnivělé prkna a vzpomínala. Tolik mi chyběla má maminka. Vím, že ublížím Mel, ale jinak to nejde. Nedokážu bojovat s myšlenkou, že díky mně a pomstě lidí, které jsem dostala do vězení, by trpěli opět lidi, kteří jsou mému srdci blízko. Slyším, jak ten pes ze zahrady štěká na plot, kterým jsem prolezla a musím uznat, že byl hodně vytrvalý. Vytáhnu z batohu mp3 přehrávač tak, jak tomu bylo vždy, když jsem potřebovala před něčím uniknout. Zapnu si píseň od Linkin Park - One more light a dám smyčku, aby se mi přehrávala dokolečka. Podívám se na Shadow, která seděla naproti mně a usmívala se. "Budeš mi nakonec chybět, víš o tom?" usměji se na ni. "Budu tu s tebou, až do konce." věnuje mi úsměv. Kyvnu s hlubokým nádechem na souhlas a dám si sluchátka do uší. Opřu se pořádně o desky a nechám se unášet melodií, která mi proudí do uší. Po chvilce si vysléknu mikinu, i když je venku ještě hodně chladno. Mé nohy mě zebou, ale snažím se to nevnímat. Nahmatám peněženku, ve které najdu plátek žiletky a rozbalím ho. Papírek upustím a prohlédnu si její ostré hrany. Cítím, že to tak má být. Všem bude líp beze mne a nikomu už nebudu ubližovat. Někdy je potřeba říct sbohem o něco dříve. Odejdu tam, kde už nikomu nezničím život. Natáhnu ruku, zavřu oči a po celé její délce se zatnutými zuby projedu ostrou hranou žiletky hluboko do ní. S výkřikem vydechnu a žiletku upustím. Prohlídnu si mé zakrvácené roztřesené prsty, tričko, po kterém krev stékala dolů. Rozpláču se, ale svým způsobem cítím uvolnění. Z batohu vytáhnu prsten, který si nasadím a náramek pevně sevřu v ruce. Zavřu oči a nechám se unášet vzpomínkami na všechny mé blízké. Síly mě pomalu a jistě opouští… je mi chladno… Naposledy se mi vybaví má maličká Mel. Její úsměv, rtíky a oči, které každého chytli za srdce…a i Bill, který jí má v náručí a oba se na mě smějí. Vybavím si jejich objetí a polibky, které mě lehce a naposledy zahřejí… "Odpusťte mi to… ." zašeptám. Než mě síly opustí nadobro.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Feel It All 3?

Ano

Komentáře

1 Démonka Démonka | 8. srpna 2018 v 15:04 | Reagovat

😡😠😡😠😡😠🤬🤬🤬

2 Lucyisnotok Lucyisnotok | E-mail | 8. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

:,(  neee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama